3 Bůh s nebe [1] popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. 4 Aj, každý z nich [2] nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 5 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají. 6 Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. 7 Ó by [3] z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.
Žalm LIV.
David vyzrazen jsa od Zifejských, sobě ochrany, nešlechetníkům pomsty od Boha žádá, 8. a přiříká za tu milost Bohu sloužiti a jej slaviti.
1 Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, 2 Když [1] přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? 3 Bože, [2] spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou. 4 Bože, slyš [3] modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých. 5 Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce [4] sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah. 6 Aj, Bůhť jest spomocník [5] můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého. 7 Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane. 8 I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu [6] jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré. 9 Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.
Žalm LV.
David s příčiny puntu Absolonova sobě ochrany, protivníkům pomsty od Boha žádá, 16. jistoty, že se to stane, připomínaje, víru totiž svou a Boží dobrotivost, z strany pak nepřátel bezbožnost a ukrutnost jejich.
1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. 2 Slyš, [1] ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové [2] smrti připadli na mne. 6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. 9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 10 Zkaz je, ó Pane, změť [3] jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a [4] domácí můj; 15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby [5] za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 18 U večer, [6] i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 22 Libější než [7] máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly [8] jako mečové. 23 Uvrz [9] na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopu-
