4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. 5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě [1] vykládati budu přípovídku svou. 6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? 7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, 9 (Neboť by [2] velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), 10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. 11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen [3] a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží [4] svého i cizím zanechávajíce. 12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. 13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. 14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. 15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. 16 Ale Bůh [5] vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. 17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 18 Při smrti [6] zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 19 Ačťkoli duši své, pokudž [7] jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: 20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. 21 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn [8] podobný hovadům, kteráž hynou.
- ↑ Žalm.78,2. Mat.13,35.
- ↑ Mat.16,26.
- ↑ Job 9,22.
- ↑ Kazat.6,2.
- ↑ Ozeáš.13,14.
- ↑ Job 27,19.
- ↑ Luk.12,19.
- ↑ Kaz.3,19.
Žalm L.
Boha na Sionu přebývajícího důstojnost, slávu, skutky i slovo prorok vyvyšuje, 7. pravé Boží poctě vyučuje, 16. a bezbožné z hříchů tresce, 22. i ku pokání jim slouží.
1 Žalm Azafovi.
Bůh silný, Bůh Hospodin [1] mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Z Siona [2] v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Zavolal [3] nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Shromažďte [4] mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám [5] Bůh soudce jest. Sélah.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté [6] Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Nechci tě obviňovati [7] z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Nebo má jest všecka [8] zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo [9] můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Obětuj [10] Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 A [11] vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což [12] tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 To jsi činil, a já [13] mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy,
