rali. 2 Nepokojní pokojných při pokoji nenechávali Ale hejtmané těch míst, Timoteus, a Apollonius syn Genneův, též i Jeroným a Dimofon, ano i Nikanor, cyperské kníže, nenechali jich, aby v dobrém způsobu měli zůstávati a své věci s pokojem spravovati: 3 Joppenští také takovou vykonali bezbožnost, že ponukli Židů těch, kteříž mezi nimi bydlili, aby na ty od nich připravené loďky s manželkami i s dítkami sedli, jakoby žádné k nim nelíbosti neměli. 4 Když pak podlé obecného toho města snešení i oni to přijali jako ti, kteříž ku pokoji směřovati chtěli, a ničeho se zlého nenadáli: [tedy tito] na hlubinu přivezše, ztopili je, jichž neméně dvou set bylo. 5 Protož zvěděv Judas o tom provedeném nad krajany svými ukrutenství, dal věděti těm mužům, kteříž po straně jeho byli: 6 Judas s svými sebe hájili a vítězili A vzývaje Boha spravedlivého soudce, táhl na ty svých bratří vrahy a nočně porty [jejich] zapálil, ty pak loďky popálil a ty, kteříž tam utekli, zprobodal. 7 A když město uzavíráno bylo, odtrhl, tak aby zase přitáhna, všecku Joppenských obec vykořenil. 8 A zvěděv, že také Jamnitští pohostinu přebývajícím u nich Židům, tolikéž učiniti chtějí, 9 I na Jamnitské nočně připad, zapálil porty s bárkami, tak že v Jeruzalémě, kterýž byl vzdálí dvě stě čtyřidceti honů, bylo viděti záři od plamene. 10 Když pak odtud devatery hony odtrhli a proti Timoteovi táhnouce, udeřilo na něj Arabských neméně pěti tisíců [pěších], jezdců pak pět set: 11 A když svedena jest bitva znamenitá, a těm kteříž po straně Machabeově byli, příčinou té od Boha [učiněné] pomoci šťastně se vedlo, přemoženi jsouce nomádové arabští prosili, aby jim podal Judas pravice, slibujíce i dobytek dávati, i v jiných věcech jim pomocni býti. 12 Judas pak zato maje, že v pravdě ve mnohých věcech oni užitečni budou, svolil pokoj s nimi učiniti: keřížto přijavše pravice, do stanů odešli. 13 Přitáhl také k nějakému městu, jménem Kaspis, mostem opatřenému, a zdmi obehnanému, v němž rozliční národové bydlili: 14 Ale když ti, kteříž tam byli, doufajíce v pevnost zdí a v sklad potrav, váhavě se měli a těm, kteříž po straně Judově byli útržky činíce a nadto i rouhajíce se, což nenáleží mluvili: 15 Tedy ti, kteříž po straně Judově byli, vzývajíce to veliké tohoto světa kníže, kteréž bez beranů a nástrojů připravených [1] Jericho za času Jozue podvrátilo, udatně ke zdi šturmovali; 16 A z vůle Boží to město vzavše, nezčíslné množství zmordovali, tak že se zdálo, an to jezero kteréž tu z šíří dvojích honů leželo, krví plné jsouc oplývalo. 17 Odtud pak honů sedm set a padesát, odtáhše přišli do Charaky k Židům kteříž slouli Tubianejští: 18 Ale Timotea na těch místech nezastali, kterýž nic nezpraviv již z těch míst, zanechaje však stráže na jednom místě velmi silné, byl odtrhl. 19 Tedy Dositeus a Solipater, vůdcové těch, kteříž byli po straně Machabeově, vytrhše, zhubili těch od Timotea v té pevnosti zanechaných, více než deset tisíc mužů. 20 Machabeus pak vojsko své po houfích sšikovav, ustanovil některé nad těmi houfy a na Timotea udeřil, majícího při sobě dvadceti tisíc pěších, jízdy pak dva tisíce a pět set. 21 Ale Timoteus zvěděv o přitažení Judovu, vyšikoval napřed ženy a děti, i jinou přípravu, na místo řečné Karnion: bylo zajisté nesnadno oblehnouti, anobrž přistoupiti k tomu místu, pro těsnost všech [vůkol] míst. 22 Když se pak ukazoval Judův houf první a hrůza přišla na nepřátely, anobrž strach přišel na ně, příčinou zjevení se toho, kterýž všecky věci spatřuje, dali se úprkem v utíkání, jeden sem, druhý tam běhaje, tak že častokrát od svých vlastních uraženi a špicí mečů [2] probodeni jsou. 23 Takž Judas náramně silně po nich se sháněje, zprobodal ty bídníky, a porazil do třidcíti tisíc mužů. 24 Sám pak Timoteus upadl mezi ty, kteříž po straně Dositeově a Solipaterově byli, prosil s velikou úlisností, aby ho pustili živého; protože mnohých z nich rodiče a bratří má [v vězení], kteříž by pro zahubení jeho též zemříti musili. 25 A když čest víru s velikým závazkem za-
