ců k kupování Židů vedl, 35 snížen jsa s pomocí Páně, od těch, kteréž sám u sebe za nejšpatnější býti pokládal, a slavný složiv oděv, přes moře, kteréž jest prostřed země, jako otrok poběhlý sám jediný se vykrad, přišel do Antiochie, nade všecky jiné štěstí uživ [1] při poražení svého vojska, 36 A tak ten, kterýž Římanům připověděl daň z zajetí Jeruzalémských zpraviti, oznámiti musil, že Židé ochránce mají Boha a že raněni Židé býti nemohou; proto, že následují od něho nařízených zákonů.
- ↑ t. v tom že (???) ujíti mohl
Kapitola IX. Antioch od nepřátel zahnaný 4. nad Židy se mstíti chtěl, 5. v nemoc hroznou upadl, 11 jalové pokání 19. a Židům psaní učinil, 28 i život dokonal.
1 Antioch Epifanes s hanbou odtrhna z Persepolis chtěl se vychladiti na Židech. OKolo toho času navrátil se [1] Antioch s hanbou z těch míst, kteráž jsou okolo Persie. 2 Nebo byl vtrhl do města řečeného Persepolis a usiloval svatokrádež provésti a v město se uvázati; ale když ta obec utekla se na pomoc k zbroji, zahnáni jsou; takž se zdařilo, že Antioch od těch obyvatelů zahnán jsa, s hanbou odtrhnouti musil. 3 Když pak byl v Ekbatanech, přišla mu novina, co se s Nikanorem a s těmi stalo, kteříž po straně Timoteově [2] byli: 4 Tedy pohnut jsa prchlivostí, nadál se, že i těch zlost, kteříž ho zahnali, na Židy vyleje; pročež když již soud s nebe dokračoval na něj, rozkázal vozkovi, aby bez přestání pobádaje cesty urážel; nebo takto pyšně pravil: Přijeda tam, pohřeb židovský z Jeruzaléma učiním: 5 Moc Boží jej postihla na cestě jeho Ale všemohoucí Pán Bůh Izraelský porazil jej ránou neuzdravitedlnou a nevídanou, nebo jakž jen dokonal tu řeč, přišlo na něj nezhojitedlné střev bolení a hrozné vnitřností mučení; 6 A jistě velmi spravedlivě [jako] na toho, kterýž mnohými a neobyčejnými bídami jiných střeva mučíval. 7 A však on nikoli té nadutosti nepřestal, ale nadto ještě pýchy jsa pln, ohněm veliké prchlivosti proti Židům dýchal a s chvátáním odbývati té jízdy rozkazoval: A čím dál vždy víc svírala přihodilo se pak také, že s vozu, kterýž náramně prudce běžel, spadl a spadna od těžkého pádu na všech oudech těla se trápil. 8 A tak ten, kterémuž se pro pýchu nemírnou nedávno zdálo, že mořským vlnám může rozkazovati, a kterýž se domníval, že na váze vysokost hor může zvážiti, na zemi se octna, na nosidlách nesen byl a zřejmou Boží moc všechněm ukazoval; 9 Tak že z těla toho bezbožníka [3] červi lezli a z živého ještě v bolestech a trápeních maso jeho pršelo; od smradu pak jeho všecko vojsko obtěžováno bylo puchem. 10 A tak toho kterémuž se málo před tím zdálo, že nebeských hvězd dosahá, žádný nemohl pro nesnesitedlnou toho smradu těžkost nositi; 11 Antioch do poznání přišel. Protož tu raněn jsa počal veliké pýchy přestávati a Božím trestáním, když mu více a více přibývalo bolestí, k známosti přicházeti. 12 Nebo již ani sám svého smradu nemoha trpěti, toto řekl. O spravedlivéť jest poddati se Bohu a tomu, kdož smrtedlný jest, rovnosti Božské sobě neosobovati. 13 A mnoho sliboval. I modlil se ten nešlechetník Pánu (kterýž se však nesmiloval nad ním,) tak pravě; 14 Že to město svaté, k němuž s chvátáním jel, aby je s zemí srovnal a pohřbem udělal, 15 Osvoboditi chce. Židy pak, o nichž uložil že jim ani pohřbu příti nechce, alebrž ptactvu a šelmám za pokrm i s dítkami je vyvrže, ty všecky že rovné Atenienským učiní; 16 Chrám pak svatý, kterýž prvé zloupil, že velmi drahými dary ozdobí a posvátná nádobí všecka, i mnohem jich více navrátí, nákladů pak přináležejících k obětem z svých vlastních důchodů že dodávati bude: 17 Nadto také i Židem že bude a všeliké místo, na němž se bydlí, zvěstuje moc Boží že schodí: 18 Když pak nijakž nepřestávaly bolesti, (byl zajisté na něj spravedlivý Boží soud došel,) sám o sobě pochybiv, psal k Židům tento níže položený list pořádek odprošování obsahující, a takto znějící: 19 Židů pozdravil. Král a hejtman Antioch Židům dobrým měšťanům, mnoho dobrého rozkazuje, i zdraví, a aby se jim dobře vedlo vinšuje: 20 Jestliže jste zdrávi i s dítkami svými a věci vaše po vůli vaší dějí-li se, já v nebi naději maje, na vaši uctivost a příchylnost se mile rozpomínám 21 Navracuje se z těch míst kteráž jsou oko-
