ského, zajat; utíkal pak z města do města ode všech jsa v nenávisti jakožto odpadlík od zákona, a proklínán jsa jakožto nepřítel vlasti a měšťanů vyhnán byl do Egypta. 1Tak ten, který mnohé byl vyhnal z vlasti jejich, zahynul sám v zemi cizí, odšed (prve) k Lacedemonským domnívaje se, že tam pro příbuznost najde útočiště; 10a ten, který mnoho nepochovaných nechal pohozených, sám neoplakaný a nepohřbený zůstal pohozen, nedošed pohřbu vcizině aniž dostav místo ve hrobce otcovské.
11Když se ty věci tak dály, domníval se král, že chtějí Židé od něho odpadnouti; proto vytáhnuv z Egypta se zvířecí zuřivostí vzal město útokem. 12A rozkázal vojákům zabíjeti, kohokoli napadnou nešetřiti, pobíti i ty, kteří se utekou nahoru do domů. 13Proto dálo se vraždění mladých i starých, vyhlazování žen i dětí, zabíjení panen i nemluvňat. 14Za celé tři dny osmdesát tisíc lidí zahynulo: čtyřicet tisíc bylo jich zabito a tolikéž prodáno. 15Ale ani na tom neměl dosti; opovážilť se také vjíti do chrámu na vší zemi nejsvětějšího za vůdce maje Menelaa, zrádce zákona a vlasti; 16bera nešlechetnýma rukama svatá nádobí, věcí darovaných od jiných králů a měst k ozdobě a slávě místa, nehodně se dotýkal a špinil je. 17Tak omámen jsa Antioch na mysli nepovážil, že pro hříchy obyvatelů města maličko se hněval Bůh a proto že se dostalo tomu místu také pohrzení; 18kdyby totiž nebyli padli do množství hříchů, tak jako Heliodor od krále Seleuka poslaný, aby vyloupil pokladnu, byl by i tento hned jak přišel zmrskán a zajisté od (své) všetečnosti odvrácen býval. 19Avšak Bůh nevyvolil si pro místo národ, nýbrž místo pro národ. 20Protož i to místo, které později mělo býti účastno štěstí, stalo se účastným národního neštěstí; a to, které bylo za hněvu Boha všemohoucího opuštěno, mělo býti zase, až se veliký Pán usmíří, k největší slávě povýšeno.
21Antioch tedy vzav z chrámu tisíc a osm set hřiven rychle se navrátil do Antiochie domnívaje se z pýchy, že učiní zemi splavnou a moře schůdné — pro zpupnost mysli. 22Zůstavil pak i úředníky, aby trápili národ; a sice v Jerusalemě Filipa, rodem Fryga, mravy ukrutnějšího nežli byl ten, který ho ustanovil; 23na Garizimu Andronika a (kromě těch) Menelaa, který tíže nežli jiní na měšťany doléhal.
V. 9 n. O té {{Prostrkaně|příbuznosti viz 1 Mach 12, 7. 21. — Pohřeb v cizině, t. j. cizince býval nejchudší. — Srv. 1 Mach 7, 17.
V. 11 n. Král dostal zprávy o půtkách v Jerusalemě do Egypta; mohl se domnívati, že vznikla vzpoura proti němu proto, že Menelaus, jeho stvůra byl napaden a přinucen hledati útočiště v jerusalemském hradě u syrské královské posádky. — Krále domnělá vzpoura hryzla, ježto ji měl v týle. — „nahoru do domů“ = na ploché střechy.
V. 14. Číslice mají ráz lidového podání; 1 Mach 1, 24. mluví všeobecněji.
V. 16 n. Co vzal, vypočítáno jest 1 Mach 1, 23 n. — „omámen na mysli“ byl pýchou — „maličko“ časově: krátce. — Antioch byl metlou v rukou Božích, kterou chtěl Bůh dočasně lid svůj potrestati za jeho hříchy.
V. 18. Viz výše 3, 23 nn.
V. 19 n. Srv. Ž 77, 60; Jer 7, 12—14; Lv. 16, 16. — Kterak byl později chrám zase oslaven, víz níže 10, 3—9.
V. 21. Nádob v ceně „1800 hřiven“. Srv. 1 Mach 1, 23 n.
V. 23. „na Garizimu“, kde měli Samařané svou svatyni; ustanovil tedy Antioch dozorce v místech svatyní, ke kterým se scházel v houfech lid. — Filip a Andronik, ustanovení úředníky od krále, vracejícího se z Jerusalema domů, nejsou ti, o kterých praví 1 Mach 1, 53, že byli ustanovení po dvou letech (1 Mach 1, 30). Knabenbauer.
