24Jsa proti Židům poslal nenáviděného vůdce Apollonia s vojskem dvacíti dvou tisíců, poručiv jemu všecky dospělého věku pobíti, ženy pak a mládež prodati. 24Ten když přitáhl do Jerusalema, stavěje se pokojným choval se klidně až do svatého dne sobotního; když pak Židé světili svátek, rozkázal svým lidem, aby se chopili zbraně. 26A pobil všecky, kteří se vyšli dívati; běhaje s oděnci po městě zahubil veliké množství lidu.
27Juda Machabejský však s jinými devíti uchýlil se na poušť, a tam byl se svými mezi zvěří na horách živ; pokrmem rostlinným se živíce trvali tu, aby nebyli nuceni s jinými se poskvrníti.
Hlava 6. — 1Po nemnohém čase poslal král starce jednoho antiochijského, aby nutil Židy odpadnout od zákonů otcovských a Božích. 2Měl také znesvětiti chrám jerusalemský a nazvati jej (chrámem) Joviše Olympského, chrám pak garizimský měl nazvati podle povahy tamních obyvatelů (chrámem) Joviše Hostinného. 3Velmi zlý a těžký byl všem sběh zločinu; 4byltě chrám plný prostopášnosti, hodování pohanského, smilnících s nevěstkami; do svatých nádvoří svévolně se vtíraly ženy; vnášeli tam neslušné věci; 5také oltář byl plný nepřístojných obětí, jež zákon zapovídal. 6Ani dny sobotní nebylo možno zachovávati, avni sváteční dny otcovské slaviti aniž komu vůbec se přiznati, že jest Žid; 7ale vláčeni byli s hořkým násilím na den králových narozenin k obětem; a když byl svátek Bakchův, bývali nuceni břečtanem se věnčiti a ke cti Bakchově v průvodech obcházeti. 8Z popudu Ptolemea došel rozkaz do blízkých měst pohanských, aby také oni totéž činili proti Židům, aby konali oběti; 9ty pak, kteří by nechtěli přestoupiti k obyčejům pohanským, aby usmrtili; bylo proto viděti bědování. 10Tak (na příklad) byly dvě ženy obžalovány, že své syny
V. 24. Apollonius byl podle 1 Mach 1, 31. poslán „po dvou letech“, t. j. 145 roku Sel. t. j. roku 168/167 před Kr. — Srv. výše 3, 5. 7; 4, 4.
V. 25 n. Srv. 1 Mach 2, 32—38. – „dívati“ se na vojáky, tábořící za branami.
V. 27. juda, o němž bude níže od hl. 8. vypravováno více. Srv. 1 Mach 2, 28 n. — „poskvrniti se“ jako byl nucen na př. Eleazar, o němž vypravuje hned hl. 6. 18 nn. — Srv. 1 Mach 1, 65.
Hl. 6. V. 1 n. Viz 1 Mach 1, 45 nn. — Místo „antiochijského“ řecké znění: „aténského“. Byl jedním z těch, 0 kterých mluví 1 Mach 1, 53. — Chrám jerusalemský byl znesvěcen tím, že na jeho oltář v předsíni byl postaven oltář pohanský, jak vypravuje 1 Mach 1, 57. - Chrám Samařanů byl zasvěcen Jovišovi Hostinnému snad proto, že Samařané pokládali se za osadníky, kteří přišli z ciziny a proto se utekli do ochrany boha Hostinného; snad si sami u krále tohoto boha vyžádali za svého ochránce, dávajíce tim na jevo svou ochotu přijmouti náboženství řecké.
V. 3. „všem“ i otrlé chátře, která byla zvyklá na leccos.
V. 4 n. „hody pohanské“ bývaly provázeny zpěvem, hudbou a tancem. — „neslušné věci“, jež byly poté obětovány (v. 5).
V. 7. Narozeniny královy podle řec. byly slaveny každý měsíc. Také Ptolemeovci slavili každý měsíc den sveho narození a den nástupu na trůn, jak vysvítá z nápísů, nalezených v Kanope a v Rosettě. Podobně bylo v Pergamské říši i jinde.
V. 8. „Ptolemea“, o kterém mluvil výše 4, 45 n. — Srv. 1 Mach 1, 43.
V. 9. Příklady zjevů, které budily bědovaní: Dvě ženy, jež obřezaly své chlapečky (v. 10), jiní, kteří tajně slavili sobotu (v. 11), dále Eleazar (v. 18 nn) a sedmero bratří machabejských s matkou (hl. 7).
V. 10 Obřízka byla zakázána; viz 1 Mach 1, 51. 63. — „Filip“ jmenovaný 5, 22. — „upáleni“ tak, že před jeskyněmi byly zapáleny ohně, jejichž plameny do jeskyní šlehaly naplňujíce je dýmem. — O bojování v sobotu srv. 1 Mach 2, 31—38.
