Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1126

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


šlého věkem, ale také mravností. 41Jak tedy zpozorovali Lysimachovo násilí, chopili se jedni kamení, jiní silných klacků a někteří metali popel na Lysimacha. 42Tak mnozí byli raněni, jiní zabiti (ostatní) pak všichni na útěk zahnáni; také svatokrádce samého zabili u pokladnice.

43Pro ty věci bylo zavedeno vyšetřování proti Menelaovi. 44Když totiž přišel král do Tyru, vznesli naň tu věc tři muži, od starších vyslaní. 45Menelaus, jsa již usvědčen, slíbil Ptolemeovi mnoho peněz dáti, aby krále přemluvíl. 46Proto Ptolemeus zavedl krále do jedné síně, aby se tam prý ochladil, a odrazil ho od předsevzetí; 47tak Menelaa, všeho zla původce, zprostil (obžaloby), kdežto ubožáky, kteří za nevinné byli by soudem uznáni, i kdyby před Scyty při (svou) byli vedli, ty odsoudil na smrt. 48Tak rychle nespravedlivě potrestáni byli ti, kteří za město, národ a posvátné nářadí při vedli. 49Pro, tu příčinu i Tyrští horšíce se dali je štědře pohřbíti.

50Menelaus pak pro lakotu mocných zůstal v moci a rostl v zlobě na zkázu měšťanů.

Hlava 5. — 1Téhož času podnikl Antioch druhé tažení do Egypta. 2Tu se přihodilo, že po všem městě Jerusalemě viděli po čtyřicet dní v povětří jezdce v zástupech, ani sem tam jezdí, majíce zlaté roucho a ozbrojení jsouce kopími; 3(viděli) čety jezdců (k bitvě) sešikované, oboustranné potyčky, mávání štíty, množství v přilbách s tasenými meči, vrhání střel a třpyt zlatých odění i pancířů všelijakých druhů. 4Proto všichni se modlilí, aby se to vidění obrátilo k dobrému.

5Tu vyšla lživá pověst, že jest Antioch mrtev. I vzal Jason neméně než tisíc mužů a napadl náhle město; měšťané sběhli se (sice) na zeď, ale město bylo na konec vzato; Menelaus utekl na hrad. 6Jason nešetře měšťanů svých zabíjel je; nepomyslil, že štěstí proti soukmenovcům jest největší neštěstí; domníval se, že bere znamení vítězství nepřátelům a ne spoluobčanům. 7Přes to vladařství nedosáhl; ale konec úkladů jeho byl, že došel hanby; jako poběhlík vrátil se zase do Amonska. 8Konečně ke své zkáze byl od Arety, krále arab-


V. 41 n. „na Lysimacha“ = na jeho lidi. — Na místě, kde páchal zločiny, byl také potrestán. Srv. 1 Mach 14, 49; 2 Mach 3, 6. 28. 40.

V. 44 n. „od starších“ jerusalemských (od vysoké rady?). — „Ptolemeus“ sluje v řeckém „syn Doryminův“; srv. 1 Mach 3, 38.

V. 46. Ptolemeus pošeptal králi, že jest v soudní síni veliké vedro a pohnul ho, aby se šel ochladit ven; tím chtěl se ke králi dostati, aby s ním promluvil mezi „čtyřma očima“. — Mohl králi namluviti, že Menelaus prodal jen nepotřebné nádoby chrámové a to proto, aby stržené peníze odvedl králi; Židé vsak že se dali timto činem, pobouřiti proti knězi od krále zákonitě ustanovenému; Menelaus tedy vlastně dbal zájmů králových, kdežto Židé jsou buřiči, králi nepřející a zasluhují tedy trestu (v. 47). Žalují křivě.

V. 47 n. Scytové byli tehdy pokládáni za největší barbary. — „rychle“ snad na popud Menelaa, aby neměl král příležitosti změniti svůj úsudek (Knabenbauer).

V. 50. Srv. níže 5, 15. 23; 13, 3.

Hl. 5. — V. 1. Viz 1 Mach 1, 17 nn; k Dan 11, 29; ta výprava byla podniknuta nejspíše r. 169 (nebo 168?) před Kristem.

V. 2n. „čtyřicet dní“ bezmála (řec). — Podobné zjevy dály se podle Josefa Flavia (O válce žid. 6, 5, 3) před pádem Jerusalema r. 70 před Kr.

V. 4. Všichni vyvozovali z toho zjevu, že se blíží válka; prosili, aby byla pro národ vyvolený šťastná.

V. 5. Srv. výše 4, 24.

V. 7 n. Viz výše 4, 26. — Aretas zajal, zatkl ho na přání Antiochovo nebo Menelaovo.