bratři jeho, a že (Ptolemeus) poslal, „aby zabili také tebe.“ 22Když to uslyšel, užasl se náramně; a zjímav ty muže, kteří byli přišli, aby ho zahubili, pobil je; neboť věděl, že usilovali ho zahubiti.
23Ostatní zprávy o Janovi, o jeho válkách, o hrdinských činech jeho, které statečně vykonal, o stavbě zdí, jež postavil a o (jiných) skutcích jeho, 24aj, ty zapsány jsou v knize letopisů kněžství jeho, od té doby co se stal veleknězem po svém otci.
DRUHÁ KNIHA MACHABEJSKÁ.
Úvod: Prvý a druhý list Židů jerusalemských Židům egyptským; předmluva spisovatelova
(1, 1—2, 19); (2, 20—33)
List prvý vybízí egyptské Židy, aby slavili s jerusalemskými posvěcení chrámu (1, 1—10a). List druhý vzdává díky Bohu za vysvobození (1, 10b—17); mluví o posvátném ohni oltářovém (1, 18—36); o arše a sbírce knih (2, 1—19). Spisovatel 2 Mach podává výtah z pětidílné knihy Jasona Cyrenského (2, 20—33).
Hlava 1. — 1Bratřím, po Egyptě rozptýleným Židům, vzkazují pozdrav bratři Židé, kteří jsou v Jerusalemě a Judsku. Blaho dokonalé! 2Dobře čiň vám Bůh! Kéž pamatuje na svou smlouvu, kterou sjednal s Abrahamem, Isákem a Jakobem, věrnými sluhy svými! 3Dej vám všem ducha, abyste ho ctili a činili vůli jeho velkomyslně a s ochotou. 4Kéž otevře srdce vaše zákonu, příkazům svým a udělí (vám) pokoj! 5Vyslyš modlitby vaše, usmiř se na vás a neopouštěj vás za zlých časů! 6Proto modlíme se ustavičně zde za vás. 7Za kralování Demetria léta stého šedesátého devátého, my Židé psali jsme vám v návalu soužení, který přišel na nás za těch let, od té doby, co odstoupil Jason od svaté země a od království (Božího). 8Vypálili bránu a vylili krev nevinnou. Tu modlili jsme se k Pánu a byli jsme vyslyšeni. Podávali jsme oběti krvavé i nekrvavé, rozsvítili jsme světla
V. 23 n. Ptolemeův pokus se nezdařil, místo zabitého Šimona nastoupil Jan jemuž bylo válčiti s Antiochem VII.; ten totiž vtrhl do Judska a obsadil Jerusalem; v míru, k němuž poté došlo, vymínil si Antioch, aby část opevnění jerusalemských byla rozbořena (Josefus Flavius, Starož. XIII, 8, 2).
Hl. 1. - V. 4. „pokoj“ s Bohem, který provází Boží přízeň a ochrana (v. 5).
V. 6. „Proto“, že vám přejeme, co bylo výše řečeno, modlíme se na ten úmysl.
V. 7. Rok 169 letopočtu Seleukovců jest rok 144/3 před Kr. — Tehdy panoval Demetrius II. (Nicator) 145—139. — Jason „a stoupenci jeho“ (řec.) zaprodal zájmy svaté země a království Božího jak vypravuje 2 Mach 4, 7 nn. — Palestina byla země svatá (Zach 2, 16). — Že Demetrius II. Židy soužil, dokazuje 1 Mach 11, 53. — List má na mysli všecka utrpení, třebaže ne bez přestávek, od Jasona, který se zapsal Antiochovi Epifanovi, až do posledního soužení za Demetria II — Ježto, jak níže ve v. 10. udáno jest, tento list byl napsán r. 188 (Sel.) t. j. 125/4 před Kr., byl tento list z roku 169 (Sel.) poslán o 19 let dříve. Snad již tehdy vyzývali palestinští Židé své soukmenovce v Egyptě, aby s nimi slavili svátek posvěcení (a obnovy) chrámu (v. 10a). — Místo „návalu soužení“ Herkenne s malou změnou překládá: „v soužení a za války“.
V. 8. vztahuje se na znesvěcení, ale i na obnovu chrámu jerusalemského za Antiocha Epifana 24. XII. 165 před Kr. Viz 1 Mach 4, 38; z Mach 8, 33 (brány chrámové); viz 1 Mach 1, 39 (krev nevinná); 1 Mach 4, 50—53. (posvěcení chrámu).
