Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1112

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


kolikrát. 3Ale nyní zestárl jsem, vy tedy nastupte na místo mne a bratří mých; vytáhnouce bojujte za náš národ! Pomoc pak s nebe budiž s vámi!“ 4Poté vybral ze země dvacet tisíc válečníkű, také jezdců a táhli na Cendebea; nocovali v Modinu. 5Ráno vyrazili a táhli na rovinu: tu hle, vojsko veliké táhlo proti nim, pěšáci i jezdci, a potok byl mezi nimi. 6Položil se táborem proti nim on i lid jeho; vida pak, že se lid strachuje potok přejíti, přešel (jej) prve (sám); vidouc jej mužstvo, přešlo (jej) za ním. 7Poté rozdělil lid; jízdu (postavil) do středu pěchoty; — jízda nepřátelské byla velmi četná — 8když pak zatroubili na posvátné polnice, byl Cendebeus obrácen na útěk i s vojskem; padlo z nich mnoho raněných, ostatní pak utekli do pevnosti. — 9Tehdy raněn byl Juda, Ianův bratr. — Jan pak je pronásledovaí, až přišel do Cedronu, který byl (onen) opevnil. 10Utekli až na věže, jež byly na polích azotských. Zapálil je ohněm. Padly z nich dva tisíce mužů. A vrátil se do Judska v pokoji.

11Ptolemeus, syn Abobův, ustanoven byl velitelem na rovině jerišské; měl mnoho stříbra a zlata, 12ježto byl zetěm nejvyššího kněze. 13I zpyšnělo srdce jeho. Chtěl se zmocniti země, proto zabýval se lstivými úmysly proti Šimonovi a synům jeho, aby je zahladil.

14Simon procházíval města, jež byla v Judsku, aby se mohl o ně postarati; tak přišel (také) do Jericha, on a Matatiáš, syn jeho, a Juda léta stého sedmdesátého sedmého, měsíce jedenáctého, to jest měsíce sabath. 15Tu je přijal syn Abobův na pevnůstce, kterou byl vystavěl a která sluje Doch, lstivě: učinil jim veliké hody, ale skryl tam mužstvo. 16Když pak Šimon a synové jeho byli se rozjařili nápojem, vstal Ptolemeus se svými, vzali zbroj svou, vešli do hodovny a zabili jej, dva syny jeho, jakož i několik sluhů jeho. 17Tím dopustil se velikého úskoku v Israeli a oplatil se zlým za dobré.

18Poté Ptolemeus podal o tom písemnou zprávu králi se žádostí, aby mu poslal vojsko na pomoc a odevzdal mu jejich zemi, města a platy. 19Jiné poslal do Gazary, aby zahladili Jana. Také tisícniky písemně obeslal k sobě, aby jim mohl dáti stříbro, zlato a (jiné) dary. 20Jiné konečně poslal, aby se zmocnili Jerusalema a chrámové hory. 21Ale jeden předběhl a oznámil Janovi v Gazaře, že zahynul otec a


V. 3. Podle řec. Šimon proti svému stáří zdůrazňuje, že synové jeho jsou „ve věku způsobilém“ k boji; té způsobilosti se jim dostalo z „milosrdenství Božího“. — Místo „bratří mých“ řecké znění lepe: „bratra mého“ Jonatana, se kterým Šimon delší dobu se staral o lid; srv. 9, 37. 65; 10, 74; 11, 59. 64; 12, 33 n.

V. 4 n. „vybral“ Jan. — Poprvé užívají Židé také jezdců! - „na rovinu“ směrem západním k Lyddě. — Táboříce v rodišti bratří Machabejských a vidouce jejich náhrobek mohli se nadchnouti chutí do boje. — „potok“ byl nejspíše dnešní Uády eš-Šellál nebo některý jeho přítok.

V. 7. Cendebeus maje množství jízdy rozestavil ji nejspíše jako činívali jiní syrští generálové na boky pěchoty. Jan máje jízdy málo postavil ji do středu proti nepřátelské pěchotě.

V. 8 n. „do pevnosti“ Cedronu (v. 9). — {{{1}}} jmenovaný 15, 39 n.

V. 10. O Azotu srv. výše 10, 84.

V. 14. Šebet r. 177 letopočtu seleukovského byla doba od 6./II., do 7./III. roku 135. př. Kr.

V. 15 Doch, řecky Dók, byla na severu hory zvané dnes Džebel Qarantál asi tam, kde je Chirbet Abu Lahem a pramen 'Ain Dúk (v němž jest zachováno jméno pevnůstky).

V. 19. „tisícníky“, důstojníky janovy hleděl úplatky sobě zjednati.