20Ariáš, král Sparťanů Oniášovi veleknězi (posílá) pozdrav! 21Nalezeno bylo v (jednom) spise o Sparťanech a o Židech, že jsou bratři a že jsou z pokolení Abrahamova. 22Nyní tedy když o tom víme, dobře učiníte, napíšete-li nám, jak dobře se máte; 23i my budeme vám zase psáti. Dobytek náš a jmění naše jest vaše a vaše naše. Poroučíme tedy, aby vám to bylo oznámeno.
24Když uslyšel Jonatas, že se vrátili vůdcové Demetriovi s vojskem mnohem větším nežli prve, aby bojovali proti němu, 25vytáhl z Jerusalema a táhl jim vstříc do krajiny Ematské; nechtěl jim totiž dáti chvíle, aby mohli vtrhnouti do země jeho. 26Poslal pak vyzvědače do ležení jejich; ti vrátivše se oznámili, že míní přepadnouti je v noci. 27Když tedy zapadlo slunce, rozkázal Jonatas svým bdíti a ve zbroji býti pohotově k boji přes celou noc; postavil také hlídky kolem ležení. 28Proto nepřátelé uslyševše, že hotov jest Jonatas se svými k bitvě, báli se a strachovali se ve své duši, i zapálili ohně v ležení svém. 29Jonatas však a ti, kteří s ním byli, nezpozorovali toho až ráno: viděli totiž světla hořeti. 30Tehdy hnal se po nich Jonatas, ale nedostihl jich, ježto se byli přeplavili přes řeku Eleuterus.
31Poté obrátil se Jonatas na Araby, kteří slují Zabaďané, porazil je a vzal jim kořist. 32A sebrav se přitáhl do Damašku a prochodil všecku tu zemi.
33Také Šimon vytáhnuv přišel až k Askalonu a k blízkým pevnostem; uchýliv se pak k Joppe dobyl ho; 34 — byltě slyšel, že chtějí hrad vydati stoupencům Demetriovým; — a usadil tam strážné, aby je hlídali.
35Když pak se Jonatas navrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, (jak) vystavěti pevnosti v Judsku, 36vystavěti zdi v Jerusalemě a vyhnati velmi vysokou přehradu mezi hradem a městem, aby odloučil jej od města, aby byl sám o sobě, aby (jeho posádka) nemohla ani
V. 23. {{Prostrkaně|Ariáš žádá na svůj list odpověď a slibuje, že bude zase psáti, až ji dostane. Častější dopisování udržuje přátelství. — „Dobytek náš…“ jest formulka přátelství jako dnešní výrok, kterým vítá Arab přišedšího hosta: {{{1}}}. (A pod.) — Ariáš „poručil“ svému písaři, aby myšlenky výše v listě vyslovené „oznámil“ listem Židům.
V. 24 n. navazuje na 11, 74. — Vůdcové vojska Demetriova, kteří byli nuceni v bitvě u Kadesu na rovině Asorské ustoupiti, vrátili se do Syrie pro posily a nyní s nimi táhnou zase do Palestiny. — {{Prostrkaně|Emath město na Orontu na severním úpatí Libanu. Srv. Nm 13, 21; 34, 8; 4 Král 14, 25; 25, 21. a jj.
V. 28 n. Dodej s řec. na konec: „a ustoupili“. — Nepřítel dal rozdělati v ležení svém ohně chtěje klamati Židy, kteři vidouce ohně budou se domnívati že jest nepřítel v táboře a nebudou tušiti, že se dal na ústup. Lest se skutečně povedla. — „nezpozorovali toho“, že v temnotě noční ustoupili.
V. 30. „Tehdy“ ráno, když byli zpozorovali, že nepřítel odtáhl. — Eleutheros - Nahr el-Kebir jmenován již 11, 7. V. 31 n. „Zabadaioi“ mohlo by zachováno býti v dnešním Zebedani, což znamená horu, rovinu a město v Syrii, na cestě z Damašku do Ba‘albeku. — „procházel všecku tu zemi“ v pokoji, ježto nebylo tam již stoupenců Demetriových.
V. 33n. O Askalonu srv. 10, 68; 11, 60. — O Joppe viz výše 10, 75 — Byl tam jako v každé palestinské pevnosti „hrad“ (tvrz, citadella). — Šimon ji dobyl prve (řec.) nežli se mohla vzdáti stoupencům Demetriovým. — Posádka židovská, kterou tam byl zajisté položil Jonatan (10, 75 n) byla nejspíše zase již vypuzena.
V. 35n. „vystavěti“ a opraviti. — Nebude-li moci posádka syrská na hradě kupovati spíži, bude hladem donucena odtáhnouti. Byl to nový pokus vypuditi Syry z jerusalemského hradu, když byly dva předchozí, vojenský (11, 20) i diplomatický (11, 41) selhaly.
