kupovati ani prodávati. 37Tedy sešli se, aby opevnili město; část zdi, která byla nad potokem na východ slunce, byla spadla; opravil také tu, která sluje Kafeteta. 38Simon pak vystavěl Adiadu v Sefele, ohradil ji a opatřil vraty a závorami.
39Tryfon toužil po tom, by mohl kralovati v Asii, vstaviti si na hlavu korunu a vztáhnouti ruku na krále Antiocha; 40obával se však, že by snad nedopustil mu toho Jonatas, ale že by bojoval proti němu, i hledal ho jíti a zabíti. Vstav tedy přitáhl do Betsanu.
41Také Jonatas vytáhnuv proti němu se čtyřicíti tisíci mužů vybraných k bitvě přitáhl do Betsanu. 42Tryfon tedy vida, že přišel s vojskem velikým, bál se vztáhnouti na něho ruku, 43a přijal ho s uctivostí, doporučil ho všem přátelům svým, dal mu dary a přikázal svým vojskům, aby ho poslouchali jako jeho samého. 44A řekl Jonatovi: „Proč jsi obtěžovat všecek lid (tento), kdyžtě není váky mezi námi? 45Proto nyní odešli je domů; sobě pak vyber málo mužů, kteří by tě provázeli a pojď se mnou do Ptolemaidy, i dám ji tobě s jinými pevnostmi, s vojskem a se všemi činovníky; pak se obrátím a odtáhnu; vždyť proto jsem přišel.“
46(Jonatas) tedy uvěřiv mu učinil jak (byl) řekl: propustil vojsko a (to) přitáhlo do Judska. 47Tři tisíce mužů však nechal při sobě; dva tisíce z nich poslal do Galilee, tisíc pak šel s ním. 48Ale když vtáhl Jonatas do Ptolemaidy, zavřeli Ptolemaidští brány města, jali ho a všecky, kteří byli vtáhli s nim, pobili mečem.
49I poslal Tryfon vojsko a jízdu do země Galilejské a na velikou rovinu, aby pobili všecky stoupence Jonatovy. 50Tu oni zvěděvše, že Jonatas je zajat a že zahynul se všemi, kteří s ním byli, povzbuzovali se vespolek a táhli hotovi jsouce k bitvě. 51Když však ti, kteří je honili, viděli, že jim o život běží, vrátili se, 52oni pak přišli všichni v pokoji do Judska. Oplakávali pak Jonatu a ty, kteří s ním byli, náramně; Israel kvílil pláčem velikým.
V. 37 n. „nad potokem“ Kédronem. — Kafetetha je snad ona část zdi, která se sřítila (Knabenbauer). — Sefela = pomořská rovina mezi Joppem na severu a Gazou na jihu (Jos 11, 15; 15, 33). — Adida byla asi tam, kde je dnes Hadite, 5 km východně Lyddy; srv. Esdr 2, 33; Neh 7, 37; 11, 34. Že mělo toto místo strategický význam vysvítá z toho, že i Vespasián, když táhl na Jerusalem, vystavěl na něm opevnění. (Jos. Flav. „O válce židovské“ 4, 9, 1.)
V. 39 n. O Tryfonovi viz výše 11, 39. 54 n. — „Asie“ = Syrie. - „vztáhnouti ruku“ = zabíti.
V. 40. {{{1}}} jmenováno již výše.
V. 41. Jonatan asi se domníval, že Tryfon přichází, aby zase národ jeho porobil, jako syršti králové činívali; proti tomu pokusu postavil svých 40 000 mužů.
V. 43. Tryfon chytrácky zastřel záměr, který ho byl do Palestiny přivedl.
V. 45. Již Demetrius byl slíbil Židům Ptolemaidu (10, 39). Tryfon lže, že přišel proto, aby ji osobně Jonatanovi odevzdal! A Jonatan uvěřil!
V. 49. Tryton poslal vojsko do Galilee, abv rozprášili ony 2.000 Jonatanových mužů (v. 47). — „na velkou rovinu“ Esdrelonskou.
V. 50. Pověst, že i Jonatan byl v Ptolemaídě zabit se svými stoupenci mohla ovšem snadno vzniknouti, ale nebyla pravdivá. Jonatan byl v Ptolemaidě toliko vězněn. — „hotovi jsouce k boji“ ve sražených řadách (řec.).
V. 51. „o život“, o bytí a nebyti šlo Židům, byli odhodlání buď padnouti nebo zvítěziti, tedy bojovati neohroženě.
