všecky až do Kades, do ležení jejich; a položili se táborem až tam. 74V ten den padly z cizozemců tři tisíce mužů. Jonatas pak vrátil se do Jerusalema.
Hlava 12. — 1Jonatas tedy vida, že čas mu přeje, vybral muže a poslal je do Říma, aby utvrdili a obnovili s nimi přátelství; 2také Sparťanům a do jiných míst rozeslal listy téhož obsahu. 3I odešli do Říma a všedše do rady řekli: „Jonatas, nejvyšší kněz a národ židovský nás poslali, bychom obnovili přátelství a spojenectví podle předešlého (ujednání),“ 4Tehdy jim dali listy, (svědčící) příslušným úřadům míst, aby je doprovodíli v pokoji do Judska.
5List, který napsal Jonatas Spartanům zněl takto:
6Jonatas velekněz, starší lidu, kněží a ostatní národ židovský (posílá) Sparťanům, bratřím svým pozdrav. 7Již prve Ariáš, který panoval u vás, poslal Oníášovi, nejvyššímu knězi list, že jste bratři naši, jak praví níže připojený opis. 8Oníáš přijal posla s poctou, a přijal list, který oznamoval spojenectví a přátelství. 9My, ačkoli nic z toho nepotřebujeme, ježto máme na potěšení svaté knihy, — a ty jsou v našich rukou — 10přece jsme se pokusili poslati k vám (poselství), které by obnovílo bratrství a přátelství, abychom se snad neodcizili vám; neboť drahně času minulo od té doby, co jste k nám poslali. 11My tedy každého času bez přestání ve dny sváteční i v jiné příslušné (dny) pamatujeme na vás při obětech, které podáváme a při modlitbách, které konáme, jak se sluší a patří pamatovati na bratry. 12Tedy radujeme se z vaší slávy. 13Nás však sevřelo se všech stran mnoho soužení jakož í mnoho válek, ježto bojovali proti nám králové, kteří jsou vůkol nás. 14Nechtěli jsme však býti na obtíž vám ani jiným spojencům a přátelům našim v těch válkách. 15Měli jsme totiž pomoc s nebe, i byli jsme vysvobozeni, kdežto nepřátelé naší byli pokořeni. 16Proto vyvolili jsme Numenía, syna Antiochova a Antipatra, syna Jasonova, a poslali jsme je k Římanům, aby obnovili s nimi předešlé přátelství a spojenectví 17Poručilí jsme jim také, aby i k vám se vypravilí a pozdravili vás a dodali vám list náš o obnově našeho bratrství. 18Nyní tedy dobře učiníte, dáte-li nám odpověď na to.
19List, který poslal Oniášovi, zněl takto:
Hl 12. — V. 1. „čas Jonatanovi přál“, ježto sláva Machabejských zjednala ochotu jiných národů vejíti s vítěznýmí bojovníky ve smlouvy. — „poslové“ jsou jménem uvedeni níže ve v. 16. — S Římany ve smlouvu byl jíž vešel Juda (8, 1—32); tu smlouvu bylo na čase obnovit a upevnit.
V. 4. Římané dali poslům židovským jakési pasy, doporučujíci je všem úřadům římským, aby se postarali o bezpečnost poselstva na zpáteční cestě z Říma do Juvdska. (Jakýsí „glejt“.)
V. 7 n. Řeč tu může býti toliko o veleknězi Oniášovi I., synu Jadduově, který zasedal na stolci velekněžském 323—300 př. Kr. (za Ptolemea Lagi a Seleuka Nikatora) a se kterým současně vládl ve Spartě Arios (Areios) I. od r. 309—265 př. Kr. — „níže připojený opis“ ve v. 20—23. — Posla, kterého Ariáš k Oniášovi poslal, Jos. Flavius jmenuje Demoteles (13, 5. 8). (Podle letopočtové soustavy Šandovy Oniáš I. vládl od r. 350 do r. 315. Podle toho bylo by třeba opravíti leta panování Ariášova.)
V. 9 n. Židé nepotřebují zjednávati si vojenskou pomoc u jiných národů, ježto mají Písma svatá, která jim slibují pomoc Boží! Viz níže v. 15. — „drahně času minulo“ od dob krále Ariáše I. a velekněze Oniáše I.
V. 16. Možno, že Jason je týž, který byl jmenován výše 8, 17.
V. 19 n. Také Pergamští tvrdí, že již za dob Abrahamových byli jejich předkové přáteli Židů, jak bylo také zapsáno ve veřejných listinách (Starož. XIV, 10).
