Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1080

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


který chtěl býti (nejvyšším) knězem, 6a obžalovali (svůj) národ u krále řkouce: „Pobil Juda a bratří jeho všecky tvé přátele, nás pak vyhnal z naši vlasti. 7Proto nyní pošli muže, jemuž důvěřuješ, ať jde, přesvědčí se o veškeré zhoubě, kterou učinil nám a královým krajinám, a nechať ztresce všecky přátele jeho a pomocníky jejich!“

8Tedy král vybral z přátel svých Bakchida, který panoval za Řekou, velikého v řiši, věrného králi, a poslal ho, 9aby ohledal zhoubu, kterou udělal Juda — ale i bezbožného Alcima, (jejž) ustanovil veleknězem — a přikázal mu vykonati pomstu nad syny Israelovými. 10I vstali, přitáhli s vojskem velikým do země Judské a poslali po poslech Judovi a bratřím jeho vzkaz na oko pokojný. 11Ale oni nedbali na řeči jejich, neboť viděli, že přitáhli s vojskem velikým.

12I sešlo se k Alcimovi a k Bakchidovi mnoho zákonníků, aby vyšetřovali, co by se srovnávalo s právem; 13Assidejští byli první mezi syny Israelovými, kteří hledali u nich pokoje. 14Neboť pravili: „Kněz z potomstva Áronova přišel, (ten) nás neoklame!“ 15I mluvil s nimi slovy pokojnými a přisáhl jim řka: „Neučiníme vám nic zlého, ani přátelům vašim.“ 16Když mu uvěřili, jal z nich šedesáte mužů a usmrtil je v jeden den podle slova, které psáno jest:

17Těla svatých tvých a krev jejich vylili vůkol Jerusalema,
a nebyl, kdo by je pochoval.

18Tu připadl strach a hrůza na všechen lid, protože (si) řekli: „Není při nich pravdy ani spravedlnosti, neboť porušili smlouvu a přísahu, kterou byli. učinili.“

19Bakchides pak hnul se s vojskem svým od Jerusalema a položil se u Bethzechy; poslav dal zjímati mnohé z těch, kteří byli od něho utekli; také některé z národa zabil a do studnice veliké vmetal. 20Poté Bakchides poručil zemi Alcimovi, nechav u něho vojsko, aby ho podporovalo, (sám) pak odešel ke králi.

21Alcim velmi se přičiňoval, aby upevnil své velekněžství. 22I sešli se k němu všichni, kteří působili zmatek ve svém národě, opanovali zemi Judskou a učinili velikou pohromu v Israeli.

23Juda vida všecko zlo, jež činil Alcim a jeho přivrženci synům Israelovým, — mnohem více nežli pohané — 24prošel všecky končiny judské vůkol a vykonal pomstu nad muži odpadlými, že již nemohli činiti vpádů do země. 25Alcim vida, že se zmohl juda se svými přívrženci a znamenaje, že nemůže odolati jim, šel opět ke králi a obžaloval je z mnohých zločinů.

26Tu poslal král Nikanora, jednoho z nejznamenitějších svých voje-


V. 8 n. „panoval za Řekou“ jménem královým, t. j. byl správcem části říše za Eufratem (Mesopotamie). Byl asi již věrným rádcem a úředníkem (= „přítelem“) Seleuka IV., otce Demetríova.

V. 12. Chtěli sjednati podmínky, které by se srovnávaly s „právem“, t. j. s životem podle mojžíšského náboženství. Srv. 6, 59. — O vřelcích, zvaných „Assidejští“ ,srv. výše 2, 42.

V. 17. Viz Ž 78, 2 n.

V. 19. „Betzecha“ není přesně dochováno, proto nesnadno stanoviti polohu. Heidet je ztotožňuje s dnešním Bét Izzá, jež leží 3 km západně el-Džíbu. (jiní jinak). — „do studnice“ — cisterny. Nejlépe jest s Abelem viděti Bezeth (řec.) v dnešní zřícenině Bét—Zéta (Beit—Zeita) 5 km severně od Bét-Sur — u nedaleké jiné zříceniny, zvané Chirbet Kúfín.

V. 26. Nikanor osvědčil sve nepřátelství vůči Židům již dříve. Viz 3, 38; 4, 14. — Podle Josefa Flavia Nikanor utekl prý s Demetriem z Říma.