4Vzpomněl si také na zlobu synů Bean, kteří byli lidu osidlem a léčkou úklady mu činíce na cestě. 5Zavřel je tedy ve věžích, oblehl je, vykonal nad nimi klatbu; spálil věže jejich ohněm se všemi, kteří byli v nich.
6(Odtud) táhl proti Amoňanům, i nalezl (tam) silnou moc, mnoho vojska a Timoteje, vůdce jejich; 7svedl s nimi mnoho bitev, i byli tváří tvář potřeni; zvítězil nad nimi. 8A dobyv Gazeru města a osad k němu příslušných vrátil se do Judska.
9Tu sebrali se národové usedlí v Galaadu proti Israelitům, kteří byli v končinách jejich, aby je zahubili; i utekli do pevnosti Dateman 10a poslali list Judovi a bratřím jeho tohoto znění: „Sebrali se proti nám vůkolní národově, aby nás zahubili; 11a strojí se přitáhnouti a dobýti pevnosti, do níž jsme utekli; Timotej jest vůdcem vojska jejich. 12Protož nyní přitáhna vytrhni nás z rukou jejich, neboť padlo (již) množství našich; 13všichni bratří naši, kteří byli na místech Tubin pobiti jsou; do zajetí odvedli ženy jejich i děti i kořist; pobili tu na tisíc mužů.“ 14Ještě ten list byl předčítán, když tu — aj — poslové jiní přišli, z Galilee, s roztrženými rouchy oznamujicí tytéž věci: 15že se sebrali proti nim z Ptolemaidy, z Tyru a ze Sidonu a z celé Galilee cizinci, aby je zahladili.
16Když uslyšel Juda a lid tyto věci, sešlo se veliké shromáždění, aby se uradili, co by učinili pro své bratry, kteří byli v soužení a proti kterým (pohané) bojovali. 17Tu řekl Juda Šimonovi, bratru svému: „Vyber si mužstvo a vytáhna vysvoboď bratry své v Galilei; já pak a bratr můj Jonatan potáhneme do země Galaad.“ 18Josefa pak, syna Zachariášova, a Azariáše, vůdce lidu, zůstavil s ostatkem vojska v Judsku na stráž 19a přikázal jim: „Buďte nad tímto lidem, ale nepouštějte se do boje s pohany, dokud se nevrátíme.“ 20Byly pak při-
(1 Mach 4, 1 nn; 2 Mach 8, 9; 12, 32). Jest přirozeno, že mu šlo o to, by válčeno bylo dále a proto že Edomce podporoval.
V. 4 n. „Beanovci“ jsou nejspíše kmen usedlý v Baal—Meónu a okolí t. j. jihozápadně Madaby. Viz Nm 32, 3. (Bojoval-li Juda proti kolonii Edomců v Akrabateně jihovýchodně od Sichemu, pak by Beanovci mohli býti beduini Róru (poříčí Jordánu); odtud bylo by snadno napadnouti Amoňany (níže v. 6n). Srv. Jos 15, 6)
V. 6—8. Ještě téhož měsíce — února — roku 164. vypořádal se Juda s Amoňany, kteří rovněž utlačovali menšinu židovskou, usedlou ve svém území, rozkládajicím se mezi Jabokem a Arnonem (Dt 2, 19. 37; 3, 16. a jj.) — Timotej byl nejspíše syrský důstojník, kterého byl král nebo správce říše (Lysiáš) ustanovil velícím generálem v Amonsku, jakým byl Gorgiáš v Edomsku. Tento Timotej, jmenován jest také 2 Mach 12, 2. Jiný jest Timotej, jmenovaný 2 Mach 8, 30. 32; 10, 24. 32. 37! — „tváří v tvář“ = v pravidelných bitvách, které žádají zejména udatnosti. — Místo „Gazeru“ dlužno čísti podle řec. „Jazeru“. Kde bylo toto město, viz k Nm 21, 24. — Časově patří sem vpád syrského generála Timoteje do Judska, který vypravuje 2 Mach 10, 24—38; Timotej byl poražen a zabit v Gazaře; podle Kuglera sběhlo se to vše v březnu r. 164 před Kr. Podle něho dlužno sem (před v. 9 nn) zařaditi časově 2 Mach 12, 3—9 (Trestná výprava proti Joppe a Jamnii).
V. 9. Jak z dalšího vypravování vysvítá, „Galaad“ znamená tu severní Zajordání, rozkládající se na východ a na jihovýchod jezera Tiberiadského. Viz o něm k Jos 13, 28—32. — „Dathema“ bylo nejspíše tam, kde je dnes el-Hosn (Pevnost).
V. 11. Timotej, který velel také Amoňanům podle v. 6. výše.
V. 13. Tubin=Tób — jmenováno také Sdc 11, 3. asi tam, kde je dnes zřícenina Súsije. — Abel vyslovuje možnost, že to byla krajina, zvaná dnes es—Suveit, táhnoucí se na jihovýchod od el—Hosn.
