Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1072

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

děleny Šimonovi tři tisíce mužů, aby táhl do Galilee a Judovi osm tisíc do země Galaad.

21Táhl tedy Simon do Galilee, svedl mnoho bitev s pohany, i byli pohané od něho potřeni; hnal je až k bráně 22Ptolemaidy; padlo z pohanů na tři tisíce mužů; obral je o kořist. 23A vzav ty, kteří byli v Galilei a v Arbatech, se ženami, s dětmi a se vším, cokoliv měli, přivedl je do Judska s radostí velikou.

24Juda Machabejský pak a Jonatas, bratr jeho, přepravivše se přes Jordan, táhli cestou tří dnů po samotě. 25I vyšli jim vstříc Nabutejšti, přijali je pokojně a vypravovali jim všecko, co se stalo bratřím jejich v zemi Galaad, 26také to, že mnozí z nich zavřeni jsou v Barase, v Bosoru, v Alimis, v Kasforu, v Magetu a Karnaimu — všecka ta města jsou veliké pevnosti. — 27Také prý v jiných městech země Galaadské zavřeni jsou a zítra hodlají oblehnouti ta města, dobýti (jich) a zahubiti je (všecky) jednoho dne. 28Tu obrátil se náhle Juda se svým vojskem na cestu pouští proti Bosoře; dobyl města, pobil mečem všecky mužského pohlaví a vzav jim všecko za kořist vypálíl je ohněm. 29Odtud vstavše v noci táhli až k pevnosti (Dateman). 30Na úsvitě, když pozdvihli oči — aj (viděli) mnoho vojska, jemuž nebylo počtu, jež neslo žebříky a nástroje dobývací, aby dobývali té pevnosti a bojovali proti nim. 31Juda tedy vida, že se počal boj a že ryk válečný stoupal k nebi jako zvuk polnice, křik veliký z města: 32řekl vojsku svému: „Bojujte dnes za své bratry!“ 33Napadl je třemi oddíly ze zadu; a troubili na polnice a volali na modlitbě. 34Když pak poznala vojska Timotejova, že je to Machabejský, utekla před ním; porazili je ranou velikou; padlo jich ten den na osm tisíc. 35I zahnul Juda do Masfy, napadl ji a dobyl ji; pobil v ní všecky pohlaví mužského a


V. 33. „Arbata“ je snad dnešní rovina, mezi Ptolemaidou a Tiberíadou, zvaná 'Arábet el—Battóf (Abel, jiní jinak). — Srv. níže v. 45.

V. 24 n. Jordan přešli brody u Jericha (Jos 2, 7; Sdc 3, 28; 12, 5) — „po samotě“ na západním okraji Syrsko-arabské stepi. — Nabatejšti (Gn 25, 13) přicházeli nejspíše od severu, kdežto Juda na sever táhl; jestliže přišli od severu, mohli podati Judovi zprávy, co se tam děje.

V. 26. Místo v „Barase“ dlužno čísti podle řec: „v Bosoře“; bylo to město, které později Řekové a Římané nazývali Bostra a které nyní sluje Bosra eski—Šám, v čedičovém území Hauranském. Viz k Jos 13, 32. — „Bosor“ jest snad dnešní Busr el—Harírí, na jižním pomezí čedičové krabatiny, zvané Ledžá. — Alima, Alama bylo snad tam, kde je dnes osada 'Alma, jihozápadně od Busru. — „Kasfor“ byl asi tam, kde je dnes el Muzérib, severozápadně Dér’atu. — Maked=Tell el Džamíd západně Muzeribu. Karnaim = dnešní = Šeich-Sa’ad, na sever od Muzéribu. (Tak Abel, jiní jinak). —

V. 28. Juda táhl po kraji pouště od jihu k severu, náhle pak zahnul hlouběji do pouště na východ k Bosoře (Bosra eski—Šám). — Srv. 26. — Bosra byla v moci pohanů, kteří byli Židy z města a okolí drželi v žaláři nebo v policejním dozoru; aby je mohl vysvoboditi, bylo Judovi města dobýti. Jinak měla se věc v Datemě, kterou naopak drželi Židé sami a kterou pohané oblehali!

V. 29. Z Bosry táhl Juda přímo na západ do Pevnosti (Datema, el-Hosn). rychlým pochodem. — Pevnosti dobývati chystal se právě Timotej (v. 34), známý již z v. 6.

V. 35. Juda, který byl táhl z Bosry k Datemě od východu na západ, „zahýbá“ nyní na sever, ježto tím směrem prchal poražený Timotej a na severu ležela města, kde byli Židé v tísni. „Masfa“ byla nejspíše tam, kde je dnes Bét Rás (severozápadně od el-Hosn) Abel. (Jiní se domnívají, že Masfa tu jmenovaná jest „Masfa v Galaadu“, známá z Sdc 11, ll. 29.)