Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1057

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


57Dne patnáctého měsíce kasleu roku stého čtyřicátého pátého vystavěl král Antioch ohavnost spuštění, [modlu] na oltáři Božím; taktéž po městech judských nastavěli oltářů; 58i přede dveřmi domů a po ulicích zapalovali kadidlo a obětovali; 59knihy zákona Božího pálili ohněm roztrhavše je; 60u kohokoli nalezeny byly knihy smlouvy Hospodinovy a kdokoliv zachovával zákon Hospodinův, každého zabili podle rozkazu královského.

61Mocí svou činili ty věci lidem israelským, cokoli jich přistihli v městech měsíc od měsíce; 62a dvacátého pátého dne měsíce obětovali na oltáři, který byl na oltáři (Hospodinově).

63Ženy, které dávaly obřezávati syny své, usmrcovali podle rozkazu krále Antiocha, 64věšíce jim dítky na krk, (plenili) dům od domu a zabíjeli také ty, kteří je byli obřezali.

65Ale mnozí z lidu israelského pevně si umínili, že nebudou jísti věcí nečistých a chtěli raději zemříti než aby se poskvrnili nečistými pokrmy; 66nechtěli zrušit svatého zákona Božího, i byli usmrcováni.

67Velmi veliký (Boží) hněv stihl lid.



2. Matatiáš kněz horlí pro zákon Boží

(2, 1—70).

Matatiáš, otec pěti synů, sídlem v Modinu, (2, 1—6) oplakává bídu svého lidu. (2, 7—14); odporuje statečně královským honákům, nutícím Židy obětovati pohanským způsobem (2, 15—22); zabíjí pohansky obětujícího Žida i s královským zřízencem (2, 23—26); utíká se svými lidm i do hor (2, 27—30); počátek bojů v horách, boje v sobotu (2, 31—41); posíliv své čety horlivci zahlazuje známky modlářství a horlí pro obřízku (2, 42—48). Matatiáš cítě smrt povzbuzuje své syny (2, 49—64), rozděluje jim úlohy (2, 65—68), a žehnaje jim umírá (2, 69 n).


Hlava 2. — 1V těch dnech povstal Matatiáš, syn Jana, syna Simeonova, kněz z rodu jerusalemských Joaribovců; sídlil na [hoře] Modinu 2a měl patero synů:




V. 57 n. vypravuje, že vykonáno bylo, co byl král přikázal podle v. 47. — „vystavěl“ = vystavěli dozorci výše jmenovaní (ve v. 53). — „‬kasleu“ byl devátý měsíc roku židovského (počítátme-li od nisanu); byl to náš prosinec. — Rok 145 éry seleukovské byl r. 168 před Kr. — „na oltáři Božím“ = na oltáři zápalných obětí, jenž byl v nádvoří pod širým nebem. — „ohavnost spuštění“ vzato jest z Dan 11, 31. — „modlu“ jest glosa, jíž řecké znění nemá. Zakládá se na nesprávné domněnce, že ona „ohavnost spuštění“ byla socha Joviše Olympského. Ze slovesa „vystavěl“ a z v. 62 vyplývá, že nepostavili nad oltářem zápalných obětí sochy, ale že na oltáři židovském vystavěli oltář pohanský. Ten byl „ohavnost spuštění“. — Za deset dní poté byl oltář „posvěcen“ první obětí na něm podanou. Viz níže v. 62.

V. 59 n. „kniha zákona Božího“ jest popředně Pentateuch (Mojžíšský pětisvazek), pak jsou to posvátné knihy vůbec. — „Kniha smlouvy Hospodinovy“ byly vlastně a původně Ex hll 20—23; snadno lze se dovtípiti, že byl později tento název rozšířen na Pentateuch, ano i na knihy biblické vůbec. Ježto byla tou dobou již celá bible kniha veliká, měl málo kdo bibli celou, ale tu onu biblickou knihu nebo několik jich (psaných v závitcích).

V. 61. „Mocí svou“ jim od krále udělenou; velmi horlivě, v největší míře té moci užívali. Každý měsíc proslídili pochopové kontrolní komise výše jmenované celé Judsko a každý měsíc byly konány hromadné popravy Židů přistižených, že konali něco proti královskému rozkazu. Pravidelnými měsíčními hromadnými popravami chtěli zastrašiti každého zbožného Israelitu a přiměti jej k odpadu.

V. 62. srv. s v. 57. — Od jmenovaného dne přinášeli pravidelně každý měsíc (25. dne) na novém oltáři pohanskou oběť. Srv. níže 4, 54; 2 Mach 10, 5.

V. 64. srv. s 2 Mach 6, 10.

V. 65 n. srv. s 2 Mach 6, 18 n.

V. 67. Všecky ty svízele byly nástroje Prozřetelnosti, která byvši uražena od Židů, hněvala se na ně. Srv. níže 2, 49; 3, 8; 2 Mach 5, 17—20; 6, 12; 7, 33; 8, 5.

Hl. 2. — V. 1. „povstal“ = veřejně vystoupil. — Matatjáš jest jméno vlastní, jež znělo hebrejsky; Mattithjá (Dar Hospodinův). Srv. 1 Par 9, 31; 15,