39Vylévali krev nevinnou kolem chrámu
a poskvrňovali svaté místo.
40Utekli obyvatelé Jerusalema pro ně,
i stal se sídlem cizozemců;
dětem svým stal se cizinou,
synové jeho jej opustili.
41Svatyně jeho je zpuštěna jako poušť,
sváteční dny jeho obrátily se v pláč,
soboty jeho v pohanění,
čest jeho v nivec.
42Jak veliká byla kdys jeho sláva,
taková je teď jeho hanba,
vznešenost jeho obrátila se v pláč.
43Král Antioch napsal veškerému království svému, aby všichni splynuli v jeden národ, a každý by opustil zákon svůj. 44Všichni národové podrobili se slovu krále Antiocha; 45také mnohým z Israele zalíbila se bohoslužba králova, i obětovali modlám a znesvěcovali sobotu.
46Král poslal po poslech listy do Jerusalema a do všech měst judských, aby žili podle zákonů cizinců v zemi, 47aby jim bráněno bylo přinášeti celopaly, oběti a úlitby v chrámě Božím, 48aby jim bráněno bylo světiti soboty a svátky; 49kázal poskvrnit svatyni a lid svatý israelský; 50dal nastavěti oltářů, chrámů a model, kázal obětovati vepřové maso i nečistá zvířata, 51nechati děti bez obřízky, kázal jim, aby poskvrňovali duše své všelikými věcmi nečistými a ohavnými, aby tak zapomněli na zákon a změnili všecky řády Boží. 52Kdokoli by neučinil podle slova krále Antiocha, měl zemříti.
53Co bylo řečeno, psal veškerému království svému a ustanovil dozorce nad lidem, kteří by nutili, aby se to dálo. 54Kázali obětovati po městech judských. — 55I přidali se mnozí z lidu k nim — ti, kteří byli odpadli od zákona Hospodinova — činili zlé věci v zemi 56a zahnali lid israelský do skrýší, kdekoli bylo mu lze nalézti útočiště.
V. 39. Stříleli na ty, kteří šli do chrámu nedbajíce posvátnosti jeho. Srv. 2 Mach 6, 4.
V. 41. Soboty jsou v pohanění tím, že pohané o nich pracují, je znesvěcují, posmívají se a tupí ty, kteří jich šetří.
V. 43. Již mnozí staří panovníci, zejména Alexander Veliký postřehl, že příliš veliká pestrost náboženská, jazyková, pestrost všelijakých kultur říši seslabuje, kdežto jednota kultury ji posiluje. To chápal také Antioch IV. a proto chtěl svou říši nábožensky i kulturně sjednotiti („unifikovati“). Byl centralistou a odpůrcem samosprávy. Tato snaha byla Židům tím nebezpečnější, čím horlivější a štědřejší byl Antioch tu, kde šlo o podporu pohanských, řeckořímských bohoslužeb.
V. 45. O těch „mnohých“ byla řeč již výše ve vv. 15 n.
V. 46. „listy“ = písemné rozkazy (irade). — „v zemi“ Judské a v Palestině bylo tehdy již usazeno mnoho cizinců, kteří byli obdivovateli kultury řecko-římské. Židé, kteří se k nim přidávali, byli „pokrokáři“ tehdejší doby.
V. 49. Lid měl býti poskvrněn tím, že měl býti donucen ke skutkům, působícim levitskou nečistotu, jakož i tím, že mu mělo býti bráněno užívati očist.
V. 50. Místo „oltářů“ podle řec: „výšin“; místo „chrámů“ podle řec.: (posvátných) „hájů“; místo „model“ podle řec. rukopisu Sinajského: „modláren“. — „nečistá“ zvířata, jež podobně jako vepře zákon obětovati zakazoval.
V. 55. „k nim“ — dozorcům (inspektorům, kontrolorům), jmenovaným výše ve v. 53.
V. 56. Srv. s 2, 28. 31; 2 Mach 6, 11.
