co v nich nesplněného. 6Pramének, který vzrostl v řeku, který proměnil se ve světlo a v slunce, a ve vody, hojné se rozmohl, jest Ester, kterou král vzal si za manželku a královnou ráčil učiniti. 7Dva pak draci: já jsem a Aman. 8Národové, kteří se shromáždili: jsou ti, kteříž usilovali vyhladit jméno Židů. 9Národ pak můj: Israel je, který volal k Hospodinu, i vysvobodil Hospodin svůj národ, vyprostil nás ze všeho zlého, učinil znamení veliká a zázraky mezi národy, 10a přikázal, aby byly dva losy: jeden lidu Božího, a druhý všech národů (ostatních); 11i přišel obojí los v den, který byl již tehdy stanoven před Bohem všem národům; 12rozpomněl se Hospodin na lid svůj a slitoval se nad svým dědičným majetkem. 13Buďtež tedy zachovávány ty dni měsíce adaru, čtrnáctý a patnáctý den toho měsíce, s veškerou snahou a radostí v jeden sbor shromážděného lidu ve všech potomních pokoleních lidu Israelova.
Hlava 11. — 1Léta čtvrtého vlády Ptolomea a Kleopatry přinesli Dositeus, který se pravil býti knězem, z kmene Levi, a Ptolemeus, jeho syn, tento list „furim“, který — tak tvrdili — přeložil Lysimachus, syn Ptolemeův v Jerusalemě.
Počátek knihy Ester
(11, 2.— 12, 6a.).
Mardocheův sen (11, 2.— 12.). Mardo;heus odhalil spiknutí vrátných (12, 1.— 6a.).
Také tento začátek byl v obecném překladě; ale není podán ani ve zněni hebrejském, ani u žádného překladatele.
2Léta druhého vlády velikého Artaxerxa, prvního dne měsíce
V. 6. O tom praménku, světlu a slunci viz níže 11, lO.n. — Ester byla předobrazem (typem) Marie Panny. Esteru vyňal král z obecného zákona (níže 15, 13.); Marii vyňal Bůh z obecného zákona hříchu dědičného. Obé byly panny z rodu nepatrného, vynikaly krásou, skromností, zbožností, lásk oú k modlitbě, (14, 3 nn.) životu zapíravému (půst), a vřelou láskou k národu svému, obě povýšeny byly za královny, obě užívaly vlivu svého ku blahu milovaného lidu („Pomocnice křesťanů“), obě vyznamenaly se mlčelivostí, poslušností (2, 10.), opatrností („Panna nejmoudřejší“), neohrožeností, obětavostí, hrdinností v ctnostech. Ovšem předobrazená (Maria) předčí obraz (Esteru) tou měrou, že jest Ester toliko nedokonalým nástinem Marie Panny.
V. 8. n. srv. s 11, 5.—9. — „znamení veliká a zázraky“ podivuhodné řízení prozřetelnosti výše vypravované.
V. 10. „los“ je zde „úděl“: úděl štěstí (Židům) a úděl pohromy (pohanům v říši perské). — „los“ naráží na „losy“ Amanovy.
V. 11. Dne 13. adaru neustanovil teprve Aman svým losem (na záhubu Israelitů); sám Bůh jej ustanovil dávno před tím (na zkázu pohanů).
V. 13. srv. s 9, 21. 23. 27. n. 29.—31.
Hl. 11. — V. 1. je poznámka (pozdější) o překladu dnešní kanonické knihy Ester z hebrejské předlohy do jazyka řeckého. — Kniha Est sluje tu „list,“ ježto prameny její, spjs Mardocheův (9, 20.) a, spis Esteřin (9, 29.) byly jako „listy“ rozeslány po Židech v Persii žijících. — Židé egyptští potřebovali řeckého překladu, ježto mluvili řecky a hebrejsky málo již uměli. — Čtyři byli Ptoleemové na trůně egyptském, jejichž manželky sluly „Kleopatra“:
- Ptolemeus Epifanes (205.—181.);
- Pt. Filometor (181.— 146.);
- Pt. Fyskon čili Euergetes II. (145—116.) a
- Pt. Auletes (75.—51.).
Pravděpodobně přinesen byl řecký překlad knihy Est do Egypta za Ptolemea Filometora, příznivce Židů, kteří si za jeho vlády vystavěli také v Leontopoli chrám. „Čtvrtý rok“ byl tedy r. 178. před Kr.
V. 2. Úryvek 11, 2.—12. nazývá v poznámce sv. Jeronym právem „začátek“. V řeckém překladě býval v čele knihy před 1, 1. — Viz výše k 10, 4. „Překla-
