Moc a důstojnost Mardocheova zapsána
(10, 1.—3.).
Hlava 10. — 1Král Asuerus pak uložil daň na všecku zemi a na všecky ostrovy mořské. 2Jeho moc a vláda, jakož i důstojnost a vznešenost, ke které povýšil Mardochea, zapsány jsou v knihách medských a perských, 3kterak totiž Mardocheus z rodu židovského byl druhý po králi Asuerovi; (byl také) veliký u Židů, vzácný u lidu bratří svých, hledě dobrého národu svému a mysle na to, co přispívalo k pokoji rodu jeho.
DRUHOKANONICKÉ „ZLOMKY“ KNIHY ESTER
(10, 4.—16, 24.).
Závěr knihy Ester
(10, 4.—11, 1).
Výklad Mardocheova snu (10, 4.—13.). Závěrek (11, 1.).
Co je ve znění hebrejském, věrně jsem přeložil. Ale co níže podáno je, nalezl jsem ve vydání obecném, řeckým jazykem a písmem psaném; někdy na konci knihy tato hlava stála; dle svého zvyku poznamenali jsme ji v čele obelem, to jest kopím.
4I řekl Mardocheus: Od Boha staly se tyto věci. 5Vzpomínám si na sen, který jsem
měl; ten znamenal tyto věci právě, aniž bylo
Hl. 10. — V. 1. n. „daň“ = robotu — „ostrovy mořské“ je také Přímoří (případně i Řecko). Viz Gn 10, 5. Spisovatel knih Král a Par zakončovali dějiny toho onoho krále judského stručnou zmínkou o vynikajících činech jeho a odkazovali čtenáře žádostivého podrobností na pramen jiný (Viz „Úvod“ k 3. a 4. Král str. 895 pozn. 5.-7; a „Úvod“ k Par na str. 1075.; podobně činí tu spisovatel knihy Est. Dokonává příběh o Xerxovi zmínkou o tom, že a komu roboty uložil; ostatně odkazuje čtenáře na „Letopisy králů medských a perských“ (hebr.). Srv. výše 2, 23; 6, 1. V těch letopisech bylo též podrobněji poznamenáno, co velikého vykonal Xerxův velký vezír Mardocheus, miláček všech Židů, ježto došed postavení tak vysokého nezapřel svého původu, ale zůstal vlastencem upřímným. Viz k 3, 7. — Sir 44.—49. mezi slavnými muži israelskými neuvádí Mardochea ni Esteru, ježto Sirachovi nebyla kniha Est známa. Viz Úvod str. 3.
V. 4. Co tištěno tu a níže drobným písmem jsou poznámky sv. Jeronýma k jeho překladu. V původním znění hebrejském nalezl sv. Jeroným toliko 1, 1. — 10, 3. Ostatek, t. j. 10, 4. — 16, 24. nalezl sv. překladatel v řeckém obecném znění (v „řecké Vulgátě“), t. j. v LXX (viz Úvod § 14. č. I, 1.). — „hlava“ tu znamená všecky „zlomky druhokanonické“ (10, 4. — 16, 24.). Z nich 10, 4. — 11, 1. jakožto závěr knihy Ester nalezl Jeroným v LXX „na konci“, t. j. za 10, 3. V některých rukopisech LXX (= „někdy“) nalezl na konci také 11, 2. — 16, 24. V jiných rukopisech LXX byly však ty zlomky roztroušeny na přiměřených místech, kam přirozeně svým obsahem patřily a jak níže sv. Jeroným poznamenává. Aby čtenář věděl, že Židé ve svém hebrejském znění knihy Est 10, 4. — 16, 24 nemají, položil sv. Jeroným před 10, 4. kritické znaménko, zvané řecky „obelos“. Tím však nepraví, že 10, 4. — 16, 24. jest méně vnuknuto Duchem svatým než 1, 1. — 10, 3.!
V. 4.—13. vykládá sen Mardocheův, který ve Vulg. jest vypravován teprve níže, 11, 2.—12. Ježto dle zákonů správného myšleni nejprve bývá věc vypravována a pak teprve vykládána, dlužno dáti přednost LXX, která vypravuje sen Mardocheův (11, 2. — 12.) hned na počátku knihy Ester, před 1, 1.
V. 4. „Mardocheus řekl“ Esteře i lidu. Ten sen a význam jeho byl nejspíše také poznamenán ve „druhém“ listě Esteřině, jmenovaném výše 9, 29.
V. 5. Ten sen vypravován níže 11, 2.—12.
