čtrnáctý, kdy již nevraždili, ustanovili, aby byl slavný, aby toho dne potom vždycky hodovali, radovali se a kvasili. 18Ale ti, kteří ve městě Susách vraždili, třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce vraždili; patnáctého pak dne již nevraždili, a proto ten den za slavný ustanovili k hodům a k veselí. 19Ti však Židé, kteří v městečkách nehrazených a ve Hvsech bydlili, čtrnáctý den měsíce adaru stanovili k hodům a veselí, tak aby veselili se v něm, a posílali si navzájem díly pokrmů z hodů.
Ustanoven výroční svátek „furim“
(9, 20.—32.).
20Mardocheus sepsal všecky tyto věci a rozeslal listy po Židech, kteří bydlili po všech krajinách králových, blízkých i dalekých, 21aby čtrnáctý a patnáctý den měsíce adaru přijali za svátky a každý rok slavně je ctili a slavili — 22pomstili se totiž v těch dnech Židé nad nepřáteli svými, a kvílení a zármutek obrátil se (jim) v radost a veselí — a v ty dny aby hodovali, veselili se, posílali si navzájem díly pokrmů a chudým aby dávali dárky.
23I přijali Židé za slavný, obyčej vše, co tehdy činiti počali, a co Mardocheus učiniti rozkázal listy, 24Aman totiž, syn Amadatiův, původu agažského, nepřítel a protivník Židů, smysliv neštěstí jejich, aby je pobil a zahladil, metal fur, to znamená jazykem naším los; 25potom vešla Ester ke králi a vyprosila, by úsilí jeho královskými listy bylo zrušeno, a neštěstí, které proti Židům smyslil, aby obrátilo se na hlavu jeho: konečně i jej i syny jeho pověsili na šibenici, — 26Od toho času ty dni nazvány jsou „furim“, to jest „losů“, protože fur, to jest los, vržen byl do osudí.
- (konec února),
- veliké městské bakchanalie v měsíci elafebolionu (březnu).
Nelze však udati příčinu, proč si vypůjčili Židé z tohoto patera svátků toliko vinnou slavnost konanou 11. 12. 13. anthesterionu a proč právě tuto, ne jinou, na př. prosincovou. „Púrá“ (hebr.) znamená „lis;“ bylo by tedy pravděpodobnější, že si vypůjčili Židé slavnost „lisu“ konanou již v lednu, s tím však se nesrovnává 13. a 14. adar, kdy Židé purim slavili. A proč není v dějinách bohoslužby Židů ani nejmenší stopy po jiných svátcích řeckých, které byly po Malé Asii rozšířeny? — S babylonským svátkem „nového roku“ (zagmug) nelze „púrím“ ztotožňovati, neboť:
- nelze přece „nový rok“ slaviti 14. adaru, t. j. měsíce dvanáctého!
- nový rok babylonský byl slaven obětmi, a tedy bohoslužebně; púrím nebylo slaveno ve chrámě; ale byl to (později) světský masopust, spíše „silvestr“ o půl měsíce dříve slavený
- dle názorů babylonských určoval osud pro budoucí rok bůh Marduk ( = Mordechaj = Mardocheus) a nikoliv elamsky bůh Chuman(=? Aman).
- Na nový rok babylonský nehrála vynikající roli bohyně Ištar, jako ji hraje v knize Est Ester (=? Ištar).
V pontské(!) Sele bývala konána dne 16 měsíce „loos“-u (—červenec) slavnost zvaná „sakaja“ na památku vítězství Kyaxara nad {{{1}}} (asi r. 598). Se svátkem „púrím“ má společného asi tolik jako s naším „posvícením“ — na oba svátky se hodovalo. — Viz výše k 3, 7.
V. 19. Dle babylonského talmudu měla města hrazená za dob Josuových čisti „Megillu“ dne 15. adaru, vesnice pak a velká hrazená města měla ji čísti dne 14./XII.
V. 20. Spis Mardocheův byl hlavním pramenem bohoduchého spisovatele kanonické knihy Ester, napsané později. Ve v. 23. výslovně se rozlišuje spisovatel knihy Est od Mardochea. Viz úvod str. 3.
V. 21. „čtrnáctý den“ na venkově; „patnáctý den“ v Susách (a ve hrazených městech). Výše v. 17. 19.
V. 26. Staří psali na listy, které pak (kolem hůlky) svinuli do závitku. Závitek tohoto „listu“ a „spisu“ je ten, který dle v. 20. napsal Mardccheus, a ze kterého čerpal spisovatel kanonické knihy „Ester“.
