jim, co jim byli oni učiniti mínili, 6tolik, že i v Susách pět set mužů pobili mimo deset synů Amana agažského, nepřítele židovstva, jichž tato jsou jména: 7Farsandata, Delfon, Esfata, 8Forata, Adalia, Aridata, 9Fermesta, Arisaj, Aridaj a Jezata. 10Statků však jejich, když je byli usmrtili, nechtěli se dotknouti jménem kořisti.
11Když byl počet těch, kteří pobiti byli v Susách, ihned oznámen králi, 12řekl královně: „V městě Susách pobili Židé pět set mužů kromě deseti synů Amanových; jakou asi řež učiní po všech krajinách!? Co si přeješ ještě? Co chceš, bych rozkázal učiniti?“ 13Ona mu odvětila: „Libo-li, králi, budiž dána moc Židům, jako učinili dnes v Susách, tak i zítra by směli učiniti, a deset synů Amanových nechať je na šibenicích zvěšeno.“ 14Král přikázal, aby se tak stalo. Byl tedy hned v Susách vyvěšen výnos a deset synů Amanových pověšeno. 15A shromáždivše se Židé čtrnáctého dne měsíce adaru pobili v Susách tři sta mužů; ale statek jejich od nich rozebrán nebyl.
16Také však po všech krajinách, které moci králově poddány byly, hájili Židé života, svého i pobili nepřátel a protivníků svých tolik, že sedmdesát pět tisíc bylo zabitých; ale žádný nedotekl se ničeho ze statků jejich.
17Začali vražditi všudy dne třináctého měsíce adaru, den pak
V. 10. Dle 8, 11. směli pleniti. Neužili toho práva, ježto měli sami dost, a byli by si způsobili velikou nenávist. Neužili ani práva (8, 11.) pobíti ženy a děti. Toliko muže (v. 6.) pobili. Spisovatel tu a níže ve v. 15. n. nepřímo kárá Mardochea, který Židům drancovati dovolil (8, 11.).
V. 11. n. Král, slaboch, chce se zavděčit Esteře. Písmo velmi pěkně líčí, jak cenil východní panovník životy svých poddaných. Dle v. 16. bylo pobito v Persii 75.000 lidí!
V. 13. Také Amestris, Parysatis, Atossa a jiné ženy ovládaly své královské manžely, jak všeobecné dějiny učí. Ježto dle v. 2. žádný pohan se neopovážil Židům odporovati, lze čin Esteřiti (z návodu Mardocheova?) omluviti jak tak z neurovnaných poměrů státu východního, který podobné „pogromy“ častěji připouštěl. Dlužno tedy taková krveprolití posuzovati se stanoviska práva válečného. Ester chtěla nepřátele svého národa seslabiti. Činila podobně, jako činí též moderní státy v době války, ačkoji řádný moderní stát v době míru nepřipouští „pogromy“. Ester se domnívala že jedná vlastenecky. Všeobecné dějiny světové nás učí, jak často zvrhlo se vlastenectví („patriotismus“) v ukrutnost, krvelačnost, které byly obětovány tisíce lidských životů. Křesťanství vykazuje vlastenectví pravou míru a správné cesty, by zůstalo ctností, která zná ne toliko sebe, svou vlast a stát, ale také má na zřeteli lásku k bližnímu, i k nepříteli! Takové vlastenectví posvěcuje křesťanství. Ester ovšem nebyla křesťankou, ale dcerou své doby, právě tak, jako byl Mardocheus, její rádce, synem zákona Starého.
V. 14. „synů Amanových,“ t. j. mrtvol jejich; byliť již dle v. 6. nn. v řeži pobiti. Visící mrtvoly měly býti výstražným trestem, aby budoucně Židé nebyli pronásledováni. — Výnos královský byl ihned prohlášen; zda-li byl „vyvěšen“ nejisto.
V. 15. Ke cti Židům řečeno, že neplenili. Zpravidla vášeň, která prolévá krev, sahá také na majetek v podobných okolnostech. Srv. výše v. 10. a níže v. 16.
V. 16. Některé staré rukopisy čítají toliko 15.000.
V. 17. = v. 15. V praksi vyvinul se obyčej, že všecka hrazená města slavila svátek teprve dne 15. adaru jako v Susách. Svátek púrím není vypůjčen od Řeků, kteří slavili pitkami, dary a pod. vinné slavnosti Dionysiovy (či Bakchovy). Nikde není v dějinách židovstva nejmenší stopy odporu židovských zákonníků proti pohanskému tomuto zvyku ani v dobách, kdy nabývala vrchu přísná, ba úzkostlivá židovská pravověrnost (po dobách machabejských), která se štítila všeho pohanského. — Řekové slavili vinné svátky pětkráte do roka:
- v měsíci poseideonu I. (počátek prosince),
- na konci téhož měsíce,
- svátek lisu v měsíci gamelionu (lednu), který byl zejména v Malé Asii rozšířen;
- čtvrtá slavnost konána dne 11. 12. 13. měsíce anthesterionu
