rozebrali. 12A byl ustanoven po všech krajinách jeden den pomsty, to jest třináctý den měsíce dvanáctého, adaru.
13Tresť listu toho byla: ve všech zemích a národech, kteří vládě krále Asuera byli poddáni, oznámiti, že Židé smějí se připraviti, by pomstili se nad nepřáteli svými.
14Vyšli tedy rychloposlové s poselstvím, a výnos králův vyvěšen byl (také) v Susách.
15Mardocheus pak, z paláce a od krále vycházeje, stkvěl se rouchem královským, totiž purpurově modrým a bílým, čelenku zlatou nesa na hlavě a oděn jsa pláštěm kmentovým, purpurově červeným. A všecko město plesalo a veselilo se. 16Židům se zdálo, že jim vzešlo nové světlo, radost, čest a veselí. 17Ve všech národech, v městech i krajinách, kamkoli rozkaz králův došel, bylo neobyčejné veselí, hody a kvasy, dobrý den,“ tak velmi, že mnozí z jiných národů a vyznání k jejich náboženství a posvátným obyčejům přistupovali; velký totiž strach ze Židů zachvátil všecky.
Židé hájí se proti nepřátelům
(9, 1.—19.).
V Susách dne 13. adaru pobito 500 mužů, a dne 14. adaru 300 mužů (9, 1.—10. 11.—15.). V provinciích povražděno dne 13. adaru 75.000 mužů (9, 16.). V provinciích dne 14., v hlavním pak městě dne 15. adaru Židé odpočívají a radují se (9, 17.—19.).
Hlava 9. — 1Dvanáctého tedy měsíce, o kterém jsme již prve pověděli, že slul adar, třináctého dne, na který chystána byla všem Židům záhuba, a nepřátelé po jejich krvi lačněli, stalo se naopak: Židé nabyli vrchu a počali mstíti se nad nepřítelem. 2Shromáždili se po všech městech, městečkách a místech, aby vztáhli ruku proti nepřátelům a protivníkům svým, a žádný neodvážil se (jim) odporovati, ježto všecky národy pronikla hrůza z jejich velikosti. 3Neboť i vladaři krajin, satrapové, správcové i každý hodnostář představený kterémukoli místu nebo práci, podporovali Židy, ježto se báli Mardochea; 4věděliť o něm, že je knížetem na paláci a že velmi mnoho může; sláva jména jeho také rostla každý den a letěla od úst k ústům všem. 5I způsobili Židé nepřátelům svým řež velikou; pobili je, učinivše
V. 13. Jak doslova zněl ten výnos, viz 16, l. nn.
V. 14. Hebr. praví, že byl výnos dán v Susách, ne však, že tam byl vyvěšen. Srv. výše 3, 15. Tento druhý výnos mohl býti ovšem ihned také vyvěšen.
V. 15. O „kmentu“ viz Gn 41, 42. — O modrém a červeném purpuru viz výše 1, 6. Na mosaice, nalezené v Pompeji (nyní v museu neapolském), zobrazený král Darius má (zlaté žezlo), modrou čelenku (diadem, korunu), bíle obroubený a modrý pruh na purpurovém hávu. Byly to znaky důstojnosti královské, ale říšští nejvyšší úředníci odívali se podobně. I královští lučištníci nosili „koruny“ (diademy). Srv. výše 6, 8. — „všecko město“ = Židé a jim přející. Srv. níže v. 17.
V. 16. „světlo“ = štěstí (srv. Ž 96, 11; Job 18, 5. n.). — „čest“, ježto bylo zřejmo, že jsou Židé královskými chráněnci.
V. 17. Podobně činívali Židé později, když se strhla řež proti nim: aspoň označovali příbytky své kříži, aby jích křesťané rozzuření šetřili.
Hl. 9. — V. 1. Ten den ustanoven byl na řež dle 3, 7. a na „protiřež“ („protipogrom“) dle 8, 12.
V. 5. Ježto dle v. 2. nikdo se neodvážil odporovati Židům, patrno, že Židé počali výboj („ofensivu“) a zabíjeli ne ty, kteří je dne 13./XII. napadli, ale kteří byli známi svým protižidovským smýšlením z doby dřívější.
