a mluvíc k němu, prosila, aby rozkázal zmařiti zlobu Amana Agažského, a úklady jeho nejhorší, které byl smyslil proti Židům. 4Když pak vztáhl k ní rukou zlaté žezlo, podle obyčeje, kterým bylo dáváno znamení milosti, ona vstala a stojíc 5řekla: „Libo-li, králi, nalezla-li jsem milost před očima jeho, a prosba má, nevidí-li se mu nespravedlivá, prosím, aby novými listy byly napraveny staré listy Amana, úkladníka a nepřítele Židů, kterými po všech krajinách králových přikázal je vyhladiti. 6Nebo, kterak budu moci snésti vraždu a vyhlazení národa svého?“ 7Král Asuerus odpověděl Esteře královně a Mardocheovi Židu: „Dům Amanův dal jsem Esteře a jej rozkázal jsem pověsiti na šibenici, že se opovážil vztáhnouti ruku na Židy. 8Pište tedy Židům, jak je vám libo, jménem královským a opatřte listy, pečetí prstenu mého. Jeť obyčej, že listy, které byly jménem královým posílány, a pečetí jeho prstenu opatřeny, žádný nesmí odvolati.“
9I povolali tajemníků a písařů královských — byl právě třetí měsíc, zvaný siban — a dvacátého třetího dne toho (měsíce) napsány byly listy, jak byl si přál Mardocheus, k Židům, satrapům, úředníkům a vladařům, kteří ustanoveni byli ve stu a dvaceti sedmi krajinách od Indie až do Etiopie; do každé krajiny, každému národu jejich jazykem i písmem, i Židům, jak mohli čísti a rozuměti. 10Ty listy, které jménem královým byly posílány, opatřeny byly pečetí jeho prstenu a poslány po rychloposlech; po všech krajinách jezdíce, měli listy staré předejíti novými poselstvími. 11Král jim přikázal, by dojeli k Židům po všech městech a (jim) v jedno se shromážditi rozkázali, aby hájili života svého, a všecky nepřátele své, se ženami, s dětmi i se všemi domácími, aby pobili a zahladili, majetek pak jejich jakožto kořist aby roze-
V. 4. O tom obyčeji srv. výše 4, 11; 5, 12.
V. 5. „napraveny“, t. j. odvolány, zrušeny.
V. 7. Král dokazuje skutečnostmi, že přeje Židům.
V. 8. Dle práva perského nemohl býti výnos královský odvolán, (zrušen) ježto by tím utrpěla vážnost královské moci; Xerxes nemůže tedy vyhověti prosbě Esteřině (v. 5.). Ale dává Mardocheovi právo, by jménem královým vydal jiný (rovněž neodvolatelý) list, kterým bude znemožněno vykonati skutečně výnos prvý. Zrušiti účinky prvého neodvolatelného výnosu bylo snadno, ježto v něm Židé výslovně jmenováni nebyli (ve druhém jmenováni jsou. Viz 16, 1.—17. („Vlk měl se nažrat, a koza zůstat“.) Že byly výnosy králů perských neodvolatelny, dosvědčuje též Dn 6, 8. 12. 15.
V. 9. Ježto bylo třeba královský výnos, který složil Mardocheus, přeložiti do různých jazyků a rozeslati četným úřadům, bylo třeba mnoho kancelářských úředníku („tajemníků a písařů“) — „siban“ = sivan = květen-červen. — 23. den = v půl našeho června. Výnos mohl býti do 13. adaru rychloposly v čas dodán. — Hebr. výslovně poznamenává, že byl psán Židům písmem a jazykem hebrejským. To písmo bylo „aramské“, čili „čtvercové“ a nikoli „starohebrejské“ čili „fénické“. — První výnos (3, 12.nn) Židům ovšem poslán nebyl. — Jako se nestaral Xerxes, jak složí královský výnos Aman, tak nestará se, jak bude zníti výnos, který královským jménem vydá Mardocheus. Ovšem bude za něj ručiti králi také hrdlem i statky.
V. 10. Dle hebr. jezdili ti rychloposlové na „panských“ koních, kteří byli z královského hřebčince, tedy neobyčejně rychlí. Také Herodot (VII, 40; III, 106.) dosvědčuje, že byl zvláštní druh královských koní („nisejských“) chován v medských údolích.
V. 11. Jak měli nepřátelé Židů dle výnosu prvého (Amanova) nabýti, právě tak měli dle výnosu druhého (Mardocheova) pozbýti. Dle válečného „práva.“ — „v jedno se shromážditi“ = Židům dovoleno netoliko brániti se osobně, nýbrž i o obranu organisovati. „Pogrom“ zosnovati proti nejmenovanému národu (= Židům) bylo nařízeno, ale Židům dovoleno, aby se bránili! Orientální zvláštnost.
