slovo tázal se: „Kdo je to? A odkud má moc, aby směl se odvážiti učiniti to?“ 6I řekla Ester: „Protivník a nepřítel náš je tento zloduch Aman!“
Ten uslyšev to, hned se zděsil snésti nemoha obličeje králova a královnina. 7Král pak rozhněvav se, vstal a z hodovny vyšel na zahradu stromovím vysázenou. Též Aman vstal, aby prosil Esteru královnu za život svůj, nebo srozuměl, že je mu zle od krále ustanoveno. 8Ten pak vrátiv se ze zahrady stromovím vysázené a vešed do hodovny, nalezl Amama, an padl na pohovku, na které ležela Ester, i řekl: „Ještě násilí učiniti chce královně v přítomnosti mé, v domě mém?“ Ještě slovo to z úst králových nevyšlo, a již zakryli mu tvář. 9A Harbona, jeden z komorníků, kteří stáli ve službě královské, řekl: „Hle, šibenice, kterou připravil (Aman) Mardocheovi, který mluvil králi k dobrému, stojí v domě Amanově zvýši padesáti loket.“ I řekl mu král: „Pověste ho na ni!“ 10Pověšen byl tedy Aman na šibenici, kterou byl připravil Mardocheovi, a hněv králův se upokojil.
Hlava 8. — 1Toho dne dal král Asuerus Esteře královně dům Amana, nepřítele Židů, Mardocheus pak dostal se před krále; vyznala mu totiž Ester, že jest její strýc. 2I vzal král prsten, který byl Amanovi zase vzíti rozkázal, a dal jej Mardocheovi; Ester pak ustanovila Mardochea nad svým domem.
Druhý výnos králův
(8, 3.—17; 16, 1.—24.).
Ester prosí krále, by jiným výnosem zachránil životy Židů (8, 3.-6.). Král vyhověl dav ohlásiti, že mohou se Židé proti svým nepřátelům brániti a majetek jejich pobrati (8, 7.-13; 16, 1.— 24). Radost Židů (8, 14.-17.).
3A nemajíc na tom dosti padla k nohám královým, plakala,
V. 7. Hodovníci leželi u stolu opřeni jsouce o bok na pohovkách, každý na jedné straně. Muži vstali, Ester však zůstala na pohovce ležeti (v. n.). Aman neosměluje se jíti za králem, ale prosí vlivnou královnu; vstává, blíží se k pohovce Esteřiné, padá na kolena a vztahuje ruce ke královně. — Harém („anderun“), ve kterém byl příbytek Esteřin, kdež král s Amanem hodovali, souvisel dveřmi se zahradami „bítánu“ (Viz výše 1, 5.). Mohl tedy král z hodovny přímo jíti do „paradisu“.
V. 8. Aman svedl krále, že vydal krutý výnos proti královně a jejímu národu. Ještě aby tak znásilnil královnu! Ta myšlenka vetřela se králi do mysli, když viděl Amana klečeti u divanu Esteřina. Nemyslil, že by věc byla nyní skutečně pravdě podobná, ale co není, mohlo by býti. Rozzlobeného člověka leccos napadne. — „zakryli mu (Amanovi) tvář“ na znamení, že nesmí již viděti obličej králův a královnin; byl to již první krok na popravu. Možno však, že lépe je překládati : „zastřel se (zasmušil) obličej“ Amanův. Srv protivu mezi Amanem a Mardocheem, který měl také kdysi zastřenou hlavu popelem (výše 4, 1.). — V Persii stalo se nejednou, že vysoký úředník, který přerostl královi hlavu, byl popraven.
V. 9. Harbona jmenován již výše 1, 10. Z jeho návrhu patrno, že přál Mardocheovi a nenáviděl Amana. (Byl sám také Žid?)
V. 10. srv. s 5, 14. Jaké to překvapení! Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!
Hl. 8. — V. 1. n. „dům“ = majetek skonfiskovaný. Aman chtěl pobiti Židy, a zatím je nyní utracen sám; chtěl jejich majetek skonfiskovati a zatím jsou skonfiskovány statky jeho. — „dostal se před krále“ t. j. stal se vysokým úředníkem, který směl kdykoliv předstoupiti před mocnáře. Srv. výše 1, 10. 14; 7, 9. Aman tedy a Mardocheus dokonale si vyměnili své „úlohy“ v životě. — O prstenu viz výše 3, 10. — „nad domem svým“, t. j. nad statky, které bývaly Amanovy.
V. 3. Mardocheus a Ester vyprosili si u krále nové slyšení. (Viz níže v. 7.).
