12 Také tvůj sluha poslouchá jich,
jeť za ně odměna velká.
13 Poklesky kdo může poznat?
Od těch, jichž nejsem si vědom, mne očisť!
14 Také zpupných ušetři svého sluhu,
nechať nade mnou nevládnou;
i budu bez úhony a prost
velikého hříchu.
15 Kéž se libí slova úst mých
i smýšlení srdce mého
tobě vždycky, Hospodine,
pomoci má i spáso!
Ž. 19 (hebr. 20.) Modlitba lidu za krále táhnoucího do boje.
Nadpis (v. 1.). Modlitba (v. 2. n. 4 n.). Pevná důvěra v Hospodina (v. 6. n. 8. n ). Doslov (v. 10).
1 Ku konci. Píseň Davidova.
2 Vyslyš tě Hospodin v den tísně,
chraniž tě Bůh Jakobův;
V. 11. „med, který vytéká z plástu“ — jakýsi samotok, čistý, bez voštin, „strdí“. — Místo „drahokamů“ hebr: „ryzí zlato“.
V. 12. „tvůj sluha“ = já. — Žalmisia zakouší tu odměnu, jak možno se dovtípiti, požehnáním Božím, také radostí čistého svědomí.
V. 13 - Ovšem křehký člověk snadno chybí z nedopatřeni, o některých svých poklescích ani neví. Jsou to hříchy, za které mohl lsraelita činili dosti obětmi, provázenými modlitbami. Aby byl čist, dokonale čist, jak zákon Boži žádá, třeba se očistit od těchto nedopatření. Aby se tak stalo, za to prosí tu vroucně a pokorně Boha.
V. 14. Žalmista je si však vědom, že jsou lidé na světě, kteří zcela vědomě a dobrovolně Boha urážejí a jiné k takovým hříchům („velikým“) svádějí. Aby žalmista nepodlehl zpupným těm odpadlíkům a sám se od Boha nevzdálil, prosí tu Boha, aby jim nebyl poddán, ježto z takového poměru vyplývalo by mu veliké mravní nebezpečí, že by mohl zpronevěřiti se Bohu.
V. 15 - je prosba, by Bůh milostivě přijal tento žalm a vyslyšel, zač jím žalmista prosil. — Místo „pomoci má“ hebr: „skálo má“. Kristus je slunce spravedlnosti, které osvěcuje každého člověka svým zákonem jasným, dokonalejším nežli byl zákon S. Proto vhodně možno se modliti Ž 18. o svátcích Páně.
Ž 19. — V. 1. Srv. výše Ž 4, 1. — Ž 19. dle nadpisu syrského překladu poprvé zpíván, když táhl David proti Aramům a Ammonům. 2. Sam 10, 12. Možno, že býval později zpíván při slavnostní bohoslužbě (obětech) konané dříve nežli vytáhl král do války, že byla jím tak válka zasvěcována a zahajována (nábožensky). Postupem doby mohlo býti některé slovo zaměněno, neb i přidán v 10. Není však důvodů pro to, by byl posunován dó dob velmi pozdních (machabejských). — Žalm je netoliko modlitba, nýbrž i projev, kterým lid provolává svou oddanost (loyálnost) králi a blahopřeje mu (Knabenbauer).
V. 2. Král se modlil ve svatyni siónské (v. 3.), ve které sídlil Hospodin, a spolu tam přinášel oběti (v. 4.) za vítězství a šťastný návrat z boje. — „chraniž“ tě, t. j. „vyvyš tě“, uvediž tě na místo vysoké, bezpečné (hebr.). Srv. Ž 17, 3. 34. — „Bůh Jakobův“ — toho Jakoba, kterého Pán kdysi opatroval na cestě do Mesopotamie a žehnal mu, že se vrátil s obrovským bohatstvím. Srv. Gn 35, 3. „doba tísně“ je popředně doba války.
