5 Po celé zemi rozléhá se zvuk jejich,
a až na kraj světa jejich slova,
6 tam, kde postavil slunci stánek jeho.
To jest jak ženich, jenž z ložnice vyšel,
plesá jak rek, když se do běhu dává;
7 na jednom konci nebes jest východ jeho,
běží do kola až dojde druhého konce,
a nic nemůže skrýti se před jeho žárem.
Část II.
8 Zákon Páně je dokonalý,
občerstvuje duše.
Zjevení Páně je spolehlivé,
moudrost skýtá dětem.
9 Ustanovení Páně jsou správná,
obveselují srdce.
Přikázání Páně jsou stkvělá,
osvěcují oči.
10 Bohoslužba Páně je svatá,
potrvá na věky věkův.
Výroky Páně jsou jen právo,
všecky jsou spravedlivé.
11 Vzácnější jsou nežli zlato,
než množství drahokamů.
Ano, sladkost jejich je nad med,
který vytekl z plástu.
a rozléhá se všady (v. 5.), že není možno ji neslyšeti, není možno zacpati si před ní ucho.
V. 5. uvádí Pavel (Řím 10, 18.) o kázání apoštolů (ve smyslu přizpůsobeném).
V. 6. Slunce tu zosobněno, ale tak, že patrna jeho dokonalá závislost na Bohu, jeho tvůrci. Pohanští Výchoďané zašli v zosobnění slunce až k tomu, že je pokládali za boha. — Na západě, na obzoru vchází na noc slunce do svého stanu, který mu Bůh učinil a ráno zase z toho stanu vychází. Je to představa básnická, vzatá snad z lidového názoru na přírodu, a tak blízká lidské obrazotvornosti, že snadno nalézti podobné představy v lidovém básnictví i jiných národů starověkých. — „To“ slunce vychází ráno z tohoto „stanu“, v němž bylo strávilo noc, tak radostně jako ženich po svatební noci z ložnice. Ta radost vyslovena druhým obrazem: rek, vědom jsa si své rychlosti, jist jsa, že zvítězí, dává se do běhu. K pojmu reka patřila ne toliko síla, ale také rychlost Srv. 2. Sam 1, 23; 2, 18. Dle Vulg. 6a.: „V slunci položil svůj stán“ (Bůh) Srv. Kol 2, 9.
V. 8. „zákon“ = „zjevení,“ = „ustanovení“ = „přikázání“ = „bohoslužba“ = „výroky“. — Srv Ž 118. — Ve zjeveném náboženství není nedokonalostí, jako v náboženstvích pohanských; proti N. Z. jest ovšem Z. S. nedokonalý, ale N. Z. nemá žalmista namysli. — „občerstvují“ — života dodávají. — Slibuje-li co zjevení Boží, lze pevné doufati, že se stane tak ježto Bůh zjevující je nejvýš věrný. Ovšem také dlužno se báti, že splní se hrozby! — „dětem“ = nezkušeným, neučeným, pošetilým, hříšníkům.
V. 9. „správná“, rovná, přímá a proto lze se jimi říditi bezpečně. Kdo dle nich žije, dochází spokojenosti, ano radosti srdce. — „stkvělá“ jako Přls 6, 23; Ž 118, 105.
V. 10. Zjevení Boží, zejména jeho bohoslužba („kult“) je „čisté“ (hebr.), zavrhuje nečistotu bohoslužeb pohanských; proto potrvá, kdežto modlářství zanikne. — Bůh zjevuje a žádá toliko právo a spravedlnost.
