46 Synové ciziny mně lísali se,
synové ciziny (jakoby) stářím sešli,
a (též) od svých stezek odkulhali.
47 Živ buď Hospodin a požehnán Bůh můj;
a buď vyvyšován Bůh mé spásy!
48 Bože, tys mi dopřál odvety dojít,
a ty podmanil jsi národy mně;
tys mne zbavil nepřátel mých zlostných.
49 Nad mé protivníky povýšil’s mne,
ty jsi nespravedlivce mne zprostil.
50 Proto tě slavím, Pane, mezi národy,
a tvému jménu prozpěvuji píseň.
* * *
51 Tobě, jenž hojně pomáháš svému králi,
a milost činíš svému pomazanému,
Davidu i rodu jeho na věky.
Žalm 18. (hebr. 19.). Velebnost Boží hlásá příroda i zjevení.
Nadpis. Část I.: Velikost Boží hlásají nebesa (v. 2. n.). Ten hlas ozývá se po veškerém světě (v. 4.—6a.). Slunce bere se po nebeské obloze od kraje ke kraji světa a nic nemůže vyhnouti se žáru jeho (v 6b.—7.). Část II.: Zjevení starozákonné jest dokonalé (v. 8.), obsahuje právo a spravedlnost, blaží srdce, osvětluje rozum (v. 9.); další jeho přednosti (v. 10 n.). Štěstí žalmistovo, že dle zjeveného zákona žije (v. 12. n.). Prosba za pomoc Boží, aby se neprohřešil hrubě proti zákonu tolik vzácnému (v. 14.). Doslov (v. 15.).
1 Ku konci. Žalm Davidův.
Část I.
2 Nebesa vypravují slávu Boží;
a díla rukou jeho hlásá obloha.
3 Den dni výmluvně podává tu zprávu,
a noc noci dává to poučení.
4 Není to mluva, aniž jsou to řeči,
jejichžto hlasů bylo by možno neslyšet.
V. 46. „stářím sešli“ — schřadli — „jejich cesty“ — způsob jejich nábožensko-mravního života, modlářství. Zanechávají znenáhla mnohobožství a stávají se ctiteli Jahvovými. — Ježto „schřadli“, mohli jen obtížně se od svých cest odkulhati, odpotáceti.
Ž 18. — V. 1. Obě části činí celek, ježto zmínka o skutečném slunci na konci části prvé je most, po kterém přechází básník ke slunci vyššího řádu, které svítí člověku na cestu života nábožensko-mravního — ke zjevení. Druhou část Ž 18. rozpředl široce později skladatel Ž 118. — „Ku konci“ viz Ž 4, 1.
V. 2. „nebesa“ = „obloha“ s veškerou svou nádherou, zejména sluncem, o kterém níže. Ta nebesa vypravují, že je Bůh stvořitel, všemohoucí, vznešený, moudrý a krásný.
V. 3. Jako vypravuje o velikých zázracích jedno pokolení Israelitů pokolení druhému, jako to ústní podání ustavičně trvá, tak vypravuje slávu Boží den svému nástupci, aby ji podával dále. Tak střídají se i noci. Jako prorok, ze kterého čiší slovo Boží, tak „chrlí“ den dni slova slávy Boží (hebr.).
V. 4. Lidský hlas jest omezen prostorem. Čím dále kdo od mluvícího, tím méně slyší a z veliké dálky neslyšeti vůbec nic. Ne tak mluva nebes. Je tak mocná
