3 sešli ti pomoc ze svatyně,
se Siónu ochraňuj tě!
4 Pamětliv budiž všech tvých obětí,
celopal tvůj mu budiž milý;
5 uděl ti, čeho srdce tvé žádá,
a tvému každému záměru zdar dej!
6 Plesati budeme z vítězství tvého,
a svým Bohem honosit se.
7 Vyplní Hospodin všecky tvé prosby!
Vím teď, že chrání Pán svého pomazaného.
Se svého svatého nebe ho vyslýchá,
mocně mu přispívá pravice jeho.
8 Ti vozy, oni koňmi (se chlubí),
my však jménem Hospodina,
Boha svého se honosíme.
V. 3. Na Siónu ve svatyni, kam byla přenesena Davidem archa (2. Sam 6, l. nn) trůnil Hospodin, tam konány modlitby, přinášeny oběti, odtud možno tedy očekávati pomoc a podporu Boži. Srv. Ž 3, 5; 13, 7; 1. Sam 7, 9. n; 13, 9. nn.
V. 4 „budiž milý mu“ dosl: „uznej jej za tučný,“ cenný. Místo „oběti“ lze hebr. překládati také slovem „darů“ a mysliti na kořist, kterou král po vítězné válce zasvětí svatyni (= Hospodinu). Srv. četné vypukliny egyptské, na kterých bývá vyobrazen král, an stojí před bohem a přináší mu hojné dary a oběti.
V. 5. - Co „srdce královo žádalo“, viz výše k v. 1. Přání králova byla spolu přáními veškerého národa. — „záměry“ = plány válečné. Bude tedy vítězství ovocem součinnosti Boží a lidské.
V. 6. Poddaní královi budou se honositi Bohem, nebo „jménem“ jeho, všemocí a přízní jeho, která jim dala zvítězit nad nepřítelem. Místo „honosit se“ možno překládati hebr. buď „budeme křepčiti“ (Jeroným) nebo: „mávati prapory“; oboje znamení jásavé radosti, jaká bývala zejména při vítězoslavných průvodech a vjezdech.
V. 7. Žalmista a lid jeho slovy se modlící má tak pevnou důvěru v Boží pomoc, že již takořka ze zkušenosti poznává, vidí z vlastního názoru (= „vím“) již „nyní“, kterak Hospodin s nebes „odpovídá“ králi k jeho modlitbě „mocnými činy“ (zázraky) „spásné své pravice“ (hebr.).
V. 8 - „Ti“ a „oni“ pohané, nepřátelé, skládají svou sílu popředně ve výzbroj válečnou, Israel však v pomoc Boží. — Také křesťané bojují proti nepřátelům své spásy sešikováni jsouce pod Kristem králem. Přáním jeho srdce jest, abychom zvítězili jako On a mohli s ním slaviti vítězný vjezd do říše nebes. Modlíce se tento žalm prosíme za toto duchovní konečné vítězství církve bojující. Na ten úmysl přinášena každodenně po celé zeměkouli Bohu obět eucharistická (v. 4.). — V. 10. modli se církev při bohoslužbě za světskou vrchnost. — Také v písemnictví egyptském a babylonsko-assyrském nalezeny „královské písně“. V jedné z nich „odpovídá“ (Srv. výše k v. 7.) Amon-Ré králi Tutmosovi III:Přijdu a učiním, že zahladíš velmože Dahské,
hodím ti je pod nohy, které lid jejich honí.
Způsobím, že spatří lesk tvůj jakožto pána světla,
zatřpytíš se nad nimi jakožto obraz můj.</blockquote
A podobně dále.
Ramses II. dával zvěčniti na svých chrámech nápis, obsahující básnickou líceň bitvy, kterou vítězně svedl u Kadešu s králem chetským; v té vyznává Ramses, v bitvě od svého lidu opuštěný a od nepřátel obklíčený, své přesvědčeni, že „jest (bůh) Amon jemu lepší nežli miliony pěšáků a statisíce spřežení.“ (Srv. v. 8. našeho žalmu). Liši se však tyto egyptské královské písně od Ž 19. (i 20.) Tím, že jsou to chvalozpěvy nabubřelé, které nejlichotivějšími slovy krále vynášejí, ano zbožňují, kdežto zpěvy biblické za krále se toliko modlí oslavujíce nikoliv krále-člověka, ale toliko samého Boha.
