náctého dne téhož měsíce, a psáno bylo, jak Aman rozkázal, všem satrapům královským a vladařům krajin i rozličných národů, jak ten onen národ čísti nebo rozuměti mohl podle rozličnosti jazyků, jménem krále Asuera. Listy pečetěné prstenem jeho 13poslány byly po rychloposlech královských do všech krajin, aby pobili a vyhladili všecky Židy, od pacholete až do starce, děti i ženy, jednoho dne, totiž třináctého (dne) měsíce dvanáctého, který sluje adar, a majetek jejich aby pobrali. 14Tresť listů byla ta, by všecky krajiny věděly, a připravily se na jmenovaný den. 15Poslové, kteří byli posláni, pospíšili, by rozkaz králův splnili. Výnos králův ihned byl v Susách vyvěšen; král pak a Aman slavili hody, kdežto Židé všichni, kteří byli ve městě, plakali.
ČÁST DRUHÁ. SNAHY MARDOCHEOVY A ESTEŘINY, BY NÁROD BYL ZACHOVÁN
(4, 1.—16; 15, 1.—3; 13, 8.—14, 19.).
Mardocheus vyzývá Esteru, by u krále za Židy orodovala
(4, 1.—16; 15, 1.—3.).
Nářek Židů (4, 1.—3.). Mardocheus posílá Esteru ke králi (4, 4.—8; 15, 1.—3.) Ester se nejprve zdráhá, (4, 9.—11.), ale pak se uvoluje, že půjde; žádá však by se lid postil tři dny a modlil (4, 12.—16.).
Hlava 4. — 1Když to uslyšel Mardocheus, roztrhl roucha svá, oblékl se v žínici, posypal hlavu popelem a prostřed města na ulici hlasem velikým křičel, ukazuje hořkost mysli své. 2S tím kvílením šel až ke dveřím paláce; nebylo totiž dovoleno oblečenému v žínici vjíti
úředníkům a že měl býti ohlášen veřejně teprve krátce před 13. adarem, aby byli Židé překvapeni a nemohli se „pogromu“ ani prodejem statků aniž útěkem vyhnouti. — O blahovůli perských králů k národům různých jazyků a písem viz vyše 1, 22. — O rychlé poštovní spojení dvora se satrapiemi pečoval valně již Xerxův otec, Darius. V dobách před Achemenovci byly zejména dvě důležité silnice: jedna vedla z Ninive horami zagrosskými do Médie, druhá z Babylonu k moři Středozemnímu. Darius dal vystavěti celou síť silnic k úkolům vojenským a poštovním. V určitých vzdálenostech, zpravidla pěti parasang (= 26⋅5 km) byly při nich „chány“, t. j. stáje a noclehárny; v těch byli ustavičně královští jízdní kurýři pohotově, by ihned, i v nejnepříznivější pohodě přišlý list královský dopravili na stanici sousední. Řekové divili se rychlosti těchto poslů („astandeš“ nebo „angares“ slul jeden), že je přirovnávali ku ptákům jeřábům (Herodot VIII, 98.). Královský rozkaz ze Sus do Sard byl dodán v pěti nebo šesti dnech, ačkoli počítáno bylo na tu cestu z pravidla 90 denních pochodů!
Za v. 13. patří list podaný doleji 12, 6b.—13. 7. — Ježto měly býti pobity také ženy, předpisuje talmud, že jsou také ženy povinny poslouchati o purimu četbu Megilly. Nemůže býti nápadno, že se král neradil starších jako výše 1, 13. Samovládce východní radí se se svými pořádnými sbory kdy chce; na jejich radě nezávisí.
V. 14. Dle hebr. měl býti „opis listu“ (královského) jakožto zákon v každé satrapii ohlášen.
V. 16. Dle hebr. rychloposlové se rozběhli hned „jak byl zákon na hradě susském vydán“. Ačkoli tedy nepraví hebr., že byl zákon hned veřejně vyvěšen, jak překládá Vulg, snadno se dovtípiti, že tajný výnos králův vešel ve známost dvořenínů, také Mardochea, který oznámil věc jiným Židům. Ti trnuli strachem, nevyprodávali se však, aniž utíkali doufajíce, že Bůh se ujme svého lidu.
Hl. 4. — V. 1. Mardocheus dověděl se o všem od známých dvořenínů, snad od písařů, jmenovaných výše 3, 12. Od těch opatřil si též opis královského výnosu. — O podobných známkách smutku viz Gn 27, 34; 2. Sam 13, 19.
