2 Ó by vyšlo z tvých úst moje právo,
neboť tvé oko zří rádo spravedlnost.
3 Zkoušíš-li srdce mé, v noci-li vyšetřuješ,
ohněm-li zkoumáš mne, špatnosti nenalézáš.
4 Nemluví ústa má jak lidé činívají,
vedle slov úst tvých cest k násilí jsem se zdržel,
5 dokonale kráčel po tvých stezkách,
takže se nekolísaly mé kroky.
6 Já (k tobě) volám, neb vyslýcháš mne, Bože,
nakloň ke mně své ucho a slyš má slova.
7 Učiň div milosti, spáso doufajících,
kteří se skrývají u tebe před tvými odpůrci.
8 Střež mne jako zřítelnici oka,
ve stínu svých křídel uschovej mne
9 před lidmi bezbožnými, kteří mne sužují,
před nepřáteli, kteří mne obklíčili.
10 Tlustou blanou zavřeli svá srdce,
ústa jejich mluví řeči zpupné.
11 Aby mne srazili, kolem mne se shlukli,
upřeně hledí, jak by mne svalili na zemi.
12 Číhají na mne jak lev, jenž po lupu dychtí,
a jako lvíče, které sedí v skrýši.
13 Povstaň, Pane, postav se proti nim, sraz je;
vysvoboď mne od bezbožníků mečem svým,
14 od nepřátel rukou svou, Hospodine,
od lidí z hlíny, jichž údělem tento život jest.
svého práva, aby nebyl bez příčiny pronásledován nepřáteli. Kdyby bylo pravda, z čeho jej obviňují a kdyby ten domnělý zločin zakrýval, a přes to se modlil, nebyla by modlitba jeho upřímná a neměl by nároku, aby vyslyšen byl.
V. 2. Bůh vidí rád spravedlnost, nerad nespravedlivé pronásledky, proto může žalmista čekati, že vynese spravedlivý rozsudek a také jej vykoná. Za ten spravedlivý ortel prosí.
V. 3. „špatnost“, ze které mne obvinili — Boží „vyšetřování“ souvisí úzce se žalmistovým zpytováním svědomí. Do duše nahlédá člověk a vidí v ní nejlépe „v noci“, kdy zavládlo všady ticho. — „ohněm“ jako se taví kovy a poznává, co je v kovu ryzího a co přimíšeného.
V. 4. Lidé velmi často hřešívají jazykem. Ž 11; Z 12.
V. 6. „já“ spravedlivý. — Opakuje, co bylo řečeno již v úvodě (v. 1.). Vyslovena tím naléhavá tíseň básníkova.
V. 7. Odpůrci žalmistovi a vůbec všech zbožných jsou spolu odpůrci Boží — „spáso“ = vysvoboditeli. — „div milosti“ učiní Bůh na žalmistovi, když ho vytrhne z velikého nebezpečí, ve kterém vězí.
V. 8. „zřítelnice“ je člověku velmi vzácná věc. Srv. Dt 32. 10. Přís 7, 2.
V. 10. Nepřátelé žalmistovi zavřeli své srdce tučnou bránicí, že k němu nemůže proniknouti bolest bližního, jsou tvrdí, necitelní, bezohlední.
V. 12. Dosud zdálo se, že Bůh klidně a nečinně sedí a hledí k rejdům nespravedlivých škůdců žalmistových; proto žádá, aby „se zdvihl.“
V. 14. „lidé z hlíny“, bídní smrtelníci se opovažují protiviti se Bohu věčnému: lidé, jejichžto „život“ je tak vrátký a krátký! — Za tu opovážlivost zasluhují trestu. Bůh nejvýš shovívavý čekal sice, ale shromáždil jejich viny a jim odpovídající tresty, „uschovával“ je jaksi; nyní však, když povstane, násytí je i jejich potomstvo. Dokonce jinak nasycen bude za svou spravedlnost žalmista (v. 15.)! — Místo jest porušeno, proto pestře překládáno i vykládáno. Dle slovného znění Vulg: „Hospodine, od těch, jichž jest málo na zemi,
