6 Podíl mi připadl v rozkošném kraji;
moje dědictví též mi se líbí.
7 Velebím Pána, jenž dal mi rozum,
k tomuť i v noci mne svědomí pudí.
8 Mám Pána stále na zřeteli,
maje ho po právu, neviklám se.
9 I plesá srdce mé a jásá jazyk můj;
odpočívá též tělo mé v pokoji.
10 Neboť nenecháš duše mé v podsvětí,
a svému svatému nedopustíš,
aby zakusil porušení.
11 Dáš mi poznati cesty k životu,
radosti před tváří svou mne naplníš;
(jeť) plno rozkoše v pravici tvé vždycky.
Žalm 16. (hebr. 17). Modlitba nevinně pronásledovaného.
Nadpis. Úvod: prosba, aby vyslyšen byl (v. 1.). Bůh ví, že je žalmista nevinen (v. 2— 5.). Prosba, aby zbaven byl utiskovatelů (v. 6.—9.). Líči jejich zlobu (v. 10.—12.): Prosí opět, aby došel svobody, nepřátelé ať jsou přiměřeně potrestáni (v. 13. n.). Veliká důvěra žalmistova, že mu bude možno těšiti se z blaživé přítomnosti Boží (v. 15.).
V. 1 Modlitba Davdova.
Slyš, Pane, právo mé, všimni si mého nářku,
přijmi mou modlitbu se rtů, prostých klamu.
stova: Spasitel patří na výsledky svého utrpení, vidí, jak bude oslaven i po částce lidské své přirozenosti; Bůh jemu dá, vrátí nebeskou slávu, kterou dobrovolně opustil, a která mu stále přináleží, vráti mu jeho dědictví. Někteří dědictví vykládali o sv. církvi, jiní o Božím království vůbec. (Sedláček.)
V. 6. Místo „podíl“ doslovně „provázky“, kterými bývalo pole vyměřováno a dle kterých slul také tak odměřený díl pole. Viz Jos 17, 5. 14. — Také osobně (subjektivně) líbí se žalmistovi jeho úděl.
V. 7. „velebím“ z vděčností za to, že sám Bůh jest jeho majetkem. — „rozum“, abych poznal své největší dobro. — „k tomu“, abych děkoval.
V. 8. Ježto nalezl žalmista v Bohu zdroj síly, která ho drží, že se nekolísá, pochopitelno, že vděčně má na mysli ustavičně toho, který mu to dobrodiní prokazuje.
V. 9. Z toho poměru žalmistova k Bohu plyne duševní i tělesné bezpečí, radost a štěstí.
V. 10. Místo „v podsvětí“ hebr. prostě „podsvětí“ (třetí pád). — „zakusil“ — slovně: „viděl“ — t. j. aby hnilo tělo jeho v hrobě. — „Poněvadž tedy byl prorokem a věděl, že Bůh se mu zavázal přísahou posadit (jednoho) z plodu ledví jeho na trůn jeho, hledě do budoucnosti, pověděl to o vzkříšení Kristově, že totiž nebyl ponechán v podsvětí ani tělo jeho neuzřelo porušení. Toho Ježíše vzkřísil Bůh; my všichni jsme toho svědky.“ Sv. Petr Sk 2, 30.-32. Proto jest vykládati tento verš o Kristově vzkříšení. Kristova duše vešla do podsvětí, ale v brzku zase se spojila s tělem, které bylo tak ochráněno před porušením. Tak znal Spasitel před svým umučením cestu utrpení a slávy. (Sedláček.)
V. 11. Naděje žalmistovy, které vyplynou z toho, že Bůh, dobro nejvyšší jest jeho majetkem. — Ve smyslu mesiášském líčena tu věčná odměna, které se dostalo Kristu Pánu jakožto člověku na pravici Otcově. — Žalm 15. velmi pěkně se hodí do úst mučedníků, jakož i těch, kteří přijímajíce postřižiny a tak vstupujíce do stavu duchovního volí si Boha za svůj podii (kalich) a za to Bohu v majetek se zasvěcují.
Ž 16. — V. 1. Nadpis „modlitba“ přiléhá k obsahu Ž. — Podobá se Ž 15. — „mé právo“ = mou spravedlivou věc. — Žalmista je nevinen, dožaduje se toliko
