Žalm 15. (hebr. 16.) Štěstí žalmistovo z toho, že Bůh je nejvyšší dobro jeho.
Nadpis. Prosba za ochranu (v. 1.). Bůh je nejvyšší dobro žalmisty i všech zbožných (v. 2.n.). Jak nešťastni jsou modláři, kteří hledají štěstí ve službě nicotným bohům; s těmi lidmi nechce žalmista nic mít; jeho úděl jest obcování s pravým Bohem (v. 4. n.). Vděčnost básníkova za to veliké štěstí (v 6.—8.). Důvěra blaživá, že pěvec bude šťastně vždycky žíti, ježto Bůh vytrhne ho z nebezpečí smrti (v. 9.—11.).
1 Sloupový nápis. (Žalm) Davidův.
Zachovej mne, Hospodine,
neboť v tebe důvěřuji.
2 Říkám Pánu: „Bůh můj jsi ty;
nemám dobra mimo tebe.“
3 Svatým, kteří jsou v zemi jeho,
těm plní podivně všecka má přání.
4 Mnoho mají utrpení,
kteří se za bohy jinými honí.
Nebývám ve sboru jejich pro krev,
jména jejich ni neberu do úst.
5 Pán je můj dědičný podíl a kalich;
tys ten, jenž úděl můj zachováváš.
Ž 15. — V. 1 . „Sloupový nápis“ (t. j. památný) je jakýs takýs překlad záhadného hebrejského slova „michtám“. Viz Úvod str. 151. — Sv. Petr (Sk 2, 25.-28.) uvádí z tohoto žalmu v. 8.—11b. a tvrdí, že ta slova pronesl David o Kristu a předpověděl jimi, že vstane z mrtvých. Podobně Sv. Pavel tamže 13, 35. Proto býval Ž 15. vždycky pokládán za žalm prorocký a mesiášský. Je však sporno, zdali tu mluví žalmista přímo o Kristové vzkříšení a Davida-li vylučuje, či mluví-li ve smyslu literním o sobě, t. j. o Davidovi a o Kristu potud, pokud byl Davidem předobrazen. Druhý výklad vyslovuje Hoberg: „Vztahujeme-li ty verše nejprve na Davida, splňují se dokonale teprve v Kristu. Davidovi jsou výrazem pevné důvěry a největší jistoty, že ho bude Bůh se zvláštní přízní ustavičně chrániti a i z největších nebezpečí vysvobozovati.“
V. 2. V jakém smyslu si přeje žalmista, by ho Bůh „zachoval“, vykládají vv. 9. nn. — „Po messiášském výkladu prosí Kristus jalco člověk svého nebeského Otce, aby jej zachoval ód smrti, či aby jej od smrti vzkříšením vysvobodil. Tak aspoň sv. Pavel též připomíná Kristovu modlitbu“ (Žid 5, 7.). Sedláček.
V. 2b. dle Vulg. slovně: „neboť mých statků nepotřebuješ“ vykládá, jak veliký Pán je Bůh, který je sám sobě dokonale postačitelný; ale do souvislosti celkové ta myšlenka méně se hodí. — „Náš Spasitel mohl ta slova říci toliko jako člověk k Bohu Otci; jako Bůh je svému Otci roven“ (Sedláček).
V. 3. „v zemi“ = v Palestině. — „jeho“ dodává správně LXX a Vulg. — „svatí“ = věrní ctitelově Hospodina. Bůh jim žehnal jak jen si mohl David přáti a tak ukázal na nich názorným způsobem, že je nejvyšší dobro. — „Přání ta byla dle mesiášského výkladu Kristova přání.“ (Sedláček.)
V. 4 - Kdežto ctitelé Hospodinovi jsou šťastni, ctitelům jiných bohů, kteří nejsou dobro nejvyšší, je zakoušeti mnoho útrap. Pochopítelno, že chce žalmista vyhýbati se jim. — „ve sboru“, když konají bohoslužbu společnou, při které téká i krev nevinných dětí nebo válečných zajatců, které pohané svým bohům přinášejí v obět. — Žalmista nechce cizí bohy ani jmenovati dle zákona Ex 23, 13.
V. 5 - Žalmista nepokládá za svůj majetek nicotné modly, ale toliko Hospodina. Pojem majetku vysloven slovy: „dědičný podíl“, „kalich“ (obraz vzatý z hostiny, kde se nalévá, co komu patří, jeho příděl do kalicha), „úděl“. — „zachováváš“ — v tvých rukou je dobře, nejlépe uchován, nikdo mi tebe nevezme. Jahve řekl, že nemají míti kněží a levité žádného jiného statku, dílu než Boha (Nm 18, 20; Dt 10, 9; 18, 1.). Po mesiášském výkladu jsou to slova Kri-
