4(Bet) Byloť ustoupit mému nepříteli;
klesl a zašel před tvým obličejem.
5Neboť jsi provedl spravedlivě při mou,
zasedíš na trůn, spravedlivý soudce.
6(Gímel) Pokáral's pohany, i zhynuli hříšní,
jméno jejich vyhladil's na věky věkův.
7Veta jest po meči nepřátel, zbořil's jim města,
není památky po nich jako po zvuku.
(Dalet)…
…
…
…
8(He?) Hospodin však na věky trůnit bude,
postavil si trůn svůj, aby soudil.
9On soudí okruh země spravedlivě,
posuzuje národy dle práva.
10(Uau) Proto jest Hospodin útočištěm chudému,
pomocníkem v dobách utrpení.
11I doufají v tebe, kteří znají tvé jméno,
neb neopouštíš, Pane, tě hledajících.
12(Zajin) Zpívejte Pánu, jenž trůní na Siónu,
zvěstujte mezi národy skutky jeho.
13Neboť aby krev pomstil, vzpomněl si na ně,
nezapomněl na křik ubožákův.
labbén?“ (Schlögl překládá: Majetek sbormistra, který byl v čele sboru ‘Alemet). — David přemohl v prvních dobách svého království pohany, cizí nepřátele, když mu nedlouho potom povstal nový nepřítel Absolon. Obsah žalmu by se dosti dobře nesl k této době (2. Sam 8,2.-12 ). Sión byl již sídlem Jahve (v. 12. 15.). města nepřátel byla zničena (v. 7.). Žalmista mluví vícekráte v množném čísle, ve jménu utlačovaných, těch, kteří znají jméno Jahve; David mohl tak mluviti jménem lidu, kterému vládl a který před Bohem zastupoval. Podobné stížnosti do svých nepřátel vede si žalmista i ve 12., 53. a v Ž 54. (Sedláček.)
V. 2. n. Všecky 4 řádky prvé sloky počínají v hebr. písmenou alef, která je první v hebrejské abecedě. Původně obsahovaly Ž 9. + 10. dvacet dvě sloky a každá začínala jinou písmenou dle pořadu hebrejské abecedy. Jsou tedy oba žalmy „báseň abecední“ (abecední akrostich). Opisovači však porušili ten postup, takže je zachován toliko částečně, jak níže udáno. Pokusy přeházeti verše nebo půl verše byly sice činěny, ale žádný nemá práva na jistotu. — „děkovat“ = „vypravovat“ = „radovat se“ = „zpívat“ následující žalm.
V. 4. počíná podávati důvody, proč chce žalmista Bohu děkovati. — „ustoupit“ = dáti se na útěk. — „klesl“ klopýtnuv (hebr.). — „obličej“ tu rozhněvaný (srv. Ž 20, 10.).
V. 6. n. Místo „gójím“ čte Schlögl po Duhmovi gé’ím = zpupné, násilné. Pak by znamenalo v překladě „pohan“ asi to, co my vyjádřujeme slovem „nekřesťanský“ utlačovatel. — „pokáral’s“ = zasednuv na trůn odsoudil a hned také rozsudek vykonal. — Přirovnání ke „zvuku“ v hebr. není. — Sloka počínající (za v. 7.) další písmenou hebrejské abecedy není zachována. Či neprovedl sám básník dokonale ten postup?
V. 8. n. To právo vynikne jasněji za dob mesiášských, zejména nakonec jich.
V. 10. n. „Proto“, že spravedlivě soudí, dobré odměňuje, zlé trestá. — „útočištěm“ = tvrzí (hebr.); — Taktéž „pomocníkem“ = tvrzí (hebr.). — „znají jméno“ = vyznávají, ctí je (= Hospodina).
V. 12. n. srv. s v. 2. n. — „na ně“ — ubožáky utiskované, jejichžto krev zpupní „pohané“ prolévali. Bůh potrestal krveprolití a ten skutek Boží má býti hlásán mezi národy.
