Jeť vysoko na nebi tvoje sláva.
3Ze rtů nemluvňat a kojenců
vyvozuješ si mocnou chválu
na vzdory svým nepřátelům,
bys umlčel odpůrce, protivníky.
4Hledím-li na nebesa tvoje,
jež jsou dílo tvojich prstů,
na měsíc, na hvězdy, které jsi upevnil,
5co je člověk, že si ho všímáš,
nebo smrtelník, že o něj pečuješ?
6Učinils rovna ho bezmála andělu,
slávou a ctí jsi ho korunoval.
7Ustanovil’s ho nad díly rukou svých,
8všecko jsi podřídil jeho nohám:
všecek brav a hovězí skot,
ano i zvířata polní;
9nebeské ptactvo a ryby mořské,
cokoli prochází cestami moře.
10Hospodine, Pane náš,
jak podivuhodné je tvé jméno,
po veškeré zemi!
Žalm 9. (hebr. 9. a 10.) Díky za vítězství nad „pohany“ a prosba, by Bůh zase žalmistu zbavil útisků.
Nadpis (v. 1.). Úvod (v. 2.—3.). Zánik pohanů (v. 4.—11.). Výzva k díkům (v. 12. n.). Zánik pohanů (v. 14.—19.). Prosba, by Bůh vždycky držel pohany na uzdě (v. 20. n.). Žalmistovy nářky (10, 1.—11.). Prosba, by Bůh zlomil moc bezbožných (10, 12.—15.). Projev důvěry, že Bůh ujme se utiskovaných (10, 16.—18.).
1Ku konci. Na tajnosti syna. Žalm Davidův.
2(Alef) Chci tobě děkovat, Pane, celým svým srdcem,
(Alef) chci vypravovat všecky tvoje divy,
3(Alef) chci radovati se a plesat z tebe,
(Alef) chci zpívat jménu tvému, Svrchovaný.
V. 3. „nemluvňata a kojenci“ = děti, které již žvatlají, počínají užívati rozumu i jazyka. Děti bývaly kojeny na Východě třebas i dvě léta. Lidé, popírající velebnost a moc Boží usvědčeni jsouce od malých dětí z bludu, mrzí se, že byli tak zahanbeni. Srv. Mt 21, 15.
V. 4. vrací se k v. 2. aby s velikostí Boži srovnal ubohost člověkovu.
V. 6. n. Bůh počal pečovati o člověka již tehdy, kdy ho stvořil. Učinilť ho ku své podobě a k obrazu svému. Srv. Gn 1, 27. Dle hebr. chybí člověku málo, aby byl božstvím, bytostí božskou, bohem. Podobal se Bohu zejména tím, že byl králem přírody. Gn 1, 26. 28. — Z narážky na uvedené místo Gn, jakož i ze samých slov vyplývá, že tu popsána sláva a čest, jakou bvl korunován Adam v ráji, jak jej Bůh stvořil a jakým dle vůle Boží mel zůstati. Patřila-li ta důstojnost prvému Adamovi, patři v míře mnohem větší Adamovi druhému, otci pokolení lidského, Ježíši Kristu; proto snadno si vysvětliti, že v tomto smyslu užívá v. 6. sv. Pavel Žid 2, 9. Srv. také 1. Kor 15, 27; Ef 1, 22. (Knabenbauer.)
Ž 9. — V. „Ku konci“ srv. Ž 4, 1. — „Na tajnosti syna“ je jakýs takýs překlad záhadného hebrejského: „‘Al múth labbén“. (= Zpívá se jako „múth
