6Podejte obět, jak se sluší,
a mějte důvěru v Hospodina.
Mnoho je těch, kteří praví:
7„Kdo nám dá dočkati se blaha?“
Vznáší se nad námi jas tvé tváře,
8Hospodine, udělil jsi
srdci mému radost větší
nežli bývá, kdy mají hojnost
obilí, vína i oleje.
9Klidně na lůžko uložím se
a také budu spáti,
neboť ty, Pane, sám se staráš,
aby bydlo mé bezpečné bylo.
Žalm 5. Důvěrná modlitba, by Bůh nevinně pronásledovaného vedl.
Nadpis (1.) Pěvěc prosí Boha, by vyslyšel modlitbu, kterou provází ranní obět (v. 2.—5ab.). Opírá svou důvěru o Boží svatost, která nenávidí zlé, opírá, ji též o své čisté svědomí, které mu dovoluje dostaviti se do svatyně (5c—8.). Úklady zakuklených, licoměrných nepřátel, kteří jsou plni zlé vůle, mohly by svésti žalmistu k tomu, by sešel s cesty Boží. Kéž se to nestane! (v. 9.). Kéž Bůh pronásledovatele žalmistovy, kteří kazí věc Boží, potře, jak slušno a spravedlivo (v. 10. n.) a kéž ctitelé Boží se radují, že jsou zproštěni jejich nástrah! (12.—13.)!
1Ku konci. Pro tu, která dědí. Žalm Davidův.
2Slovům mým popřej sluchu, Pane,
povšimni si, kterak vzdychám,
trpčeni“ překládají jiní „zhrozte se“ toho, co činíte. — „na ložích“ = v samotě, kde bývá člověk přístupnější pravdě nežli ve shromáždění buřičů, kteří svým štvaním zakalují rozumný soud.
V. 6a. Hřích Absalomův a jeho stoupenců je tak veliký, že zasluhuje trestu smrti. Pro takový zločin nezná zákon oběti. Přece však budou-li svého zločinu želeti (srv. Ž 50., 19.) a přinesou-li v obět zkroušené srdce, budou moci doufati, že jim bude Hospodin milostiv, jako byl samému Davidovi kdysi.
V. 6c. Dosud mluvil David k nepřítomnému Absalomovi a jeho druhům. Nyní obrací se k těm ze svého tábora, kteří malomyslněli. Jsou to titíž, kteří vystupují v Ž 3, 3.
V. 7. „blaha“, t. j. kdy budeme vytrženi z tohoto nebezpečí, kdy uvidíme zase tebe na trůně bezpečně seděti. Na tu malomyslnou otázku odpovídá David slovy, která jsou vzorem pevné a radostné naděje v Boží pomoc. Mluví s takovou jistotou, jakoby již Bůh byl pomohl. — „jas tváře Hospodinovy“ = jeho požehnání. Srv. Nm 6, 25. — Ž 3, 9.
V. 8. Sotva lze si představiti větší radost nežli bývá po hojné, požehnané žni obilí, vinobraní a česání oliv. Srv. Is 9, 3.
V. 9. „také“ klidně, v pokoji. — Pro tuto myšlenku nazvali jsme Ž 4. modlitbou večerní. — Slovy tohoto zpěvu může a mohl se modliti každý křesťan v jakékoli tísni, zejména je-li pomlouván a je-li pokoušen k malomyslnosti. Také Trpiteli nejvyššímu klade církev do úst zpěv tento (na některé svátky Páně).
Ž 5. — V. 1. „pro tu, která dědí“ je jakýs takýs překlad hebrejského „hannechílóth“. Znamená-li to nástroj dechový, snad flétnu, která měla zpěv žalmu provázeti, či co jiného, je dosud neznámo. Schlögl překládá: „Majetek ředitele sboru Nechílóth“ — Mnozí viděli v té „dědičce“ starozákonnou obec náboženskou (synagogu), která předobrazovala církev katolickou. Svatyně, u které se modlil David, mohla býti nazvána hebrejsky (v. 8.) „héchál“, ježto i svatostánek v Silu byl tak zván (l, Sam 1, 9; 3, 3.); nelze tedy opírati o to slovo názor, že David skladatelem Ž. 5. býti nemůže.
