Žalm 4. Večerní modlitba sklíčeného.
Nadpis (v. 1.). Dosud býval žalmista vždycky od Boha vyslyšen. To jej opravňuje k naději, že ani tato prosba nebude oslyšena (v. 2.). Nepřátelé Davidovi učinili proti němu vzpouru, jako by mu nepříslušela důstojnost a čest královská (v. 3.). Zapomínají, že sám Bůh jej králem ustanovil, a ten Bůh jistě se ho ujme (v. 4.—66.) Proti malomyslnosti klade svou radostnou důvěru (6c—9.).
1Ku konci. S průvodem strunových nástrojů. Žalm Davidův.
2Když jsem volal, vyslyšel mne
Bůh, jenž chrání moje právo;
v soužení jsi uvolnil mi;
slituj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu.
3Pokolení mužů, jak dlouho
bude čest má na potupu?
Proč máte zálibu ve věcech marných,
a proč honíte se za lží?
4Vězte přece, že podivuhodně
Hospodin mne omilostil;
Hospodin mne vyslýchá,
kdykoli ho vzývám.
5Jste-li roztrpčení, nehřešte!
Čím se v mysli své zabýváte,
toho na svých ložích želte.
V. 9. Neběží v tísni této jen o Davida, ale též o lid israelský, o lid Boží. Bůh tolikráte ukázal, že svému lidu žehná, že jeho požehnání takořka ustavičně nad národem israelským še vznášelo a vznáší. Jistě tedy, že osvědčí se, co David dosud byl pozoroval, i tentokráte. Hospodin udělí jeho lidu požehnání, že v boji zvítězí a že rozkol, který Absalom způsobil, bude zase šťastné zažehnán. — Také Kristus, jeho matka, jeho služebníci, zejména mučedníci byli ne jednou nepřáteli obklíčeni, ano církev ustavičně jest obstoupena četnými odpůrci. Co činili a co činí dosud? S důvěrou skálopevnou prosí za pomoc, té se jim dostává a vítězí!
Ž4. — V. 1. „S průvodem strunových nástrojů“ je běžný překlad hebrejského „bingínóth“. Schlögl však pokládá „negínóth“ za vlastní jméno zpěváckého sboru, jejž řídil majitel tohoto Ž. — Ž 4. souvisí se žalmem 3. (Wiesmann). Myšlenky tu vyslovené měl David večer, před jitrem, jehož city vyslovil v Ž 3. Patří tedy Ž 4. časově před Ž 3. — Co znamená „Ku konci“, viz v Úvodě str. 151. n. pozn. 12
V. 2. Právo na trůn Davidovi dal Hospodin, ten také bude nyní toho práva hájit proti Absalomovi a jeho stoupencům, kteří chtějí Davida koruny královské zbaviti. — „slituj se“ = buď milostiv mi a vytrhni mne z nebezpečí.
V. 3. „pokolení mužů“, junáků, reků je tu Absalom a jeho vojsko. S důstojností hrdiny se nesrovnává, aby zradil svého krále, ale aby mu zůstal věren. Vzpourou Absalomovou trpí čest Davidova, ježto popírají svými činy skutečnost, že sám Hospodin vyvolil si Davida za krále, že tedy není vetřelec ani uchvatitel trůnu. Absalom a jeho stoupenci ovšem také vytýkali Davidovi, jak bývá v revoluci, že nespravedlivě nebo nedbale vládne a pod. Také těmi lžemi podrývali Davidovu vážnost a čest. — 3b. dle Vulg. doslovně: „budete těžkého srdce“, t. j. tvrdého, nespravedlivého na mne.
V. 4. Snahy Absalomovy jsou marny. Hospodin podivuhodným způsobem dal Davida, který ničeho ani netušil, za krále pomazati ještě za života Saulova, tím si ho zasvětil, David jest jeho posvátná osoba, jeho zvláštní majetek, jeho miláček (dle variantů tohoto místa), David byl ne jednou v nebezpečí smrti, ale modlíval se a Hospodin se ho ujal, pomohl mu ku právu. Kéž by to Absalomovci uznali!
V. 6. David připouští, že jsou snad v něčem s jeho vládou právem nespokojeni, na leccos roztrpčeni Buďsi! To však není zákonitým důvodem, aby se bouřili, a chtěli Davida svrci s trůnu. Toť zločin, toť hřích („nehřešte“). Místo „jste-li roz-
