Ježto vliv řecké filosofie počal se uplatňovati značněji v Palestině teprve od konce století čtvrtého, tedy půldruhého století po Esdrášovi, jest patrno, že nelze toho vlivu najíti valně v žaltáři. Proto „bezbožní“ nejsou Israelité, kteří zvlažněli ve svém oteckém náboženství neb dokonce od něho a od Boha odpadli působením živlů řeckých; bezbožníků bylo v Israeli již dříve dosti (srv. Is 5, 12. 19; 29, 19. 20; 57, 1; 59, 1.—15; Sof 2, 3; 3, 2; Mich 7, 2; 1. Sam 2, 9. a jj.); „bezbožci“ (= „atheisté“) jmenovaní v žalmech netvrdí, že Boha není, jako někteří řečtí filosofové, ale žijí tak, jakoby nebylo Boha, který si všímá, co kdo dobrého nebo zlého činí, dle toho pak odměňuje a trestá. (Srv. 1. Sam 2, 3; Jer 5, 12. Mal 3, 19.) Israelští spisovatelé uměli vyčísti z knihy přírody velikost Hospodina, svého Boha (Is 6, 3; Am 4, 13.) prve nežli mohla jim k té četbě dáti podnět řecká bádavost. (Srv. mnohem starší ovšem mnohobožské hymny babylonské a egyptské podobných námětů.) — „Že někteří žalmisté nezdůrazňuji oběti zvířat, ale mravný život, nelze přičítati vlivu řecké filosofie; kdežto filosofové neodpírali oběti bohům státu a společnosti, proroci již dávno před tím kladli důraz na to, že si nezíská člověk obliby Boží porážkami býků a kozlů, ale čistým životem. Srv. Os 6, 6; Am 4 5; 5, 21. n.; Mich 6, 6.-8; Jer 7, 22. n.“ (Heinisch).
lebně líčí. Tak smýšlel Euseb († 340) a sv. Atanáš († 373) o Ž 78. (79.), Jan Zlat. († 407) o Ž 43. (44.), Basil († 379) o Žž 43. (44.) a 78. (79.), Teodor z Mopsvestie († 428) dokonce o sedmnácti Žž: 43. (44); 46. (47.); 54.—59. (55.—60.); 61. (62.); 68. (69.); 73. (74.); 78. (79.); 79. (80.); 82. (83.); 107. (108.); 108. (109.); 143. (144.), Teodoret (f 458) o Žž 43. (44.); 61. (62.); 78. (79.); 114, n. (116.), Augustin († 430) a Kassiodor († 563) o Ž 78. (79.), Beda Ctihodný († 735) o šestnácti žalmech a jj. Počínajíc Kalvínem pozměnila novější kritika názor o žalmech „machabejských“ v ten rozum, že jmenované Žž nelíčí toliko události z dob machabejských, ale že byly také v tu dobu teprve napsány. Nadkritika napočítala postupem doby veliké množství „machabejských Žž“; proti tomu však uváděli i mnozí nekatoličtí kritikové tolik závažných námitek, že mírnější kritika dnešní připouští toliko asi čtyři takové žalmy, totiž: Ž 43. (44.); 73. (74.); 78. (79.); 82. (83.). Z katolických kritiků toliko Salvatore Minocchi kladl vznik i obsah vícera Žž do časů machabejských; Patrizi a Zenner-Wiesmann tvrdí, že byl žaltář konečně uzavřen teprve od Judy Machabejského, případně kolem r. 140. před Kr.; mohlo by tedy býti více machabejských Žž, avšak Patrizi omezuje počet jich toliko na čtyři (Žž 43; 73; 78; 93.), Zenner-Wiesmann pak toliko na jeden: Ž 78. a to s poznámkou, že mohl býti jmenovaný Ž napsán již dříve; Knabenbauer přeje názoru Zenner-Wiesmannovu a poznamenává, že papežská komise zavrhuje toliko náhled, že bylo „nemálo“ žalmů složeno v dobách machabejských, a že tedy dovoluje vznik toho neb onoho žalmu pozdní te dobé připisovati, možno-li se prokázati závažnými důvody. Palmieri smýšlí podobně o Ž 73. (74.) a Schulz o Ž 109. (110.). Většina však katolických kritiků chovala se k otázce machabejských Žž velmi zdrželivě nebo jich jsoucnost dokonce potírala; k nim se přidružil za nejnovější dobu (r. 1914) s pádnými důvody Dr. E Goossens. — 1. Mach 7, 17. (srv. s Ž 78. (79.) 2. n.) nemůže sice být uváděn pro ani proti jsoucnosti Žž machabejských. Mohly-li inspirované knihy Mach líčiti události druhého století před Kr., mohly také sice téže doby vzniknouti inspirované žalmy; neuzavřel-li konečně kanonickou sbírku biblických knih S. Z. Esdráš, byla-li po něm ještě otevřena, mohly-li do ní býti vloženy knihy Mach, není nutno míti za to, že byl žaltář již od Esdráše tak vydán jak jej nyní máme. Proti machabejským žalmům nelze se dovolávati 2. Mach 2, 13. ani Josefa Flavia, který tvrdí, že od časů perského krále Artaxerxa nemají Židé žádných knih, o jejichž božském původu nepochybují. Je-li však 1. Par 16, 8.—36. vzato ze žaltáře (Ž 104, 1.—15. + Ž 96. + Ž 105, 1. 47. 48.) a ne naopak, a byla-li 1. Par napsána kolem r. 300 před Kr., obsahoval žaltář té doby nejméně 105 (106) žalmů a byly v něm zajisté již také Žž 43; 73; 78; 93., o něž popředně běží. (Vykládáme-li 1. Par 16, 8.—36. jako Schlögl (viz Sv. I. str. 1118) pozbývá to místo žádoucí důkaznosti.) Závažnější svědectví proti macha-
