§ 3. O skupinách biblických knih S. Z.
Biblické knihy S. Z. třídíme nyní se zřetelem k jich obsahu[1] ve tři skupiny:
- Knihy dějepisné, dějinné, které obsahují z veliké části příběhy. Jsou to všecky knihy uvedené svrchu pod čísly: 1—19, č. 45 a 46.
- Knihy poučné (didaktické, básnické, mravoučné, mudroslovné v širším slova smyslu, theosofické). K této skupině patří knihy svrchu uvedené pod čísly 20—26.
- Třetí skupinu tvoří knihy prorocké, uvedené svrchu pod čís. 27—44.
§ 4. O rozdělení textu biblických knih S. Z.
Ve starých dobách se psávala slova a věty biblických knih souvisle tak, že znění jejich nebylo žádnými znaménky rozděleno ani na menší nebo větší oddíly (věty, odstavce). Teprve později činěny byly různé pokusy rozděliti biblický text na delší a kratší úryvky, z nichž pro praktickou potřebu nejdůležitější jest rozdělení nyní běžné na kapitoly nebo hlavy a na verše.
Naše dnešní rozdělení biblického textu v hlavních rysech dlužno připisovati Štěpánu Langtonovi, pařížskému professoru a pozdějšímu arcibiskupovi v Canterbury (✝ 1228). Jednotlivé kapitoly rozdělil pak na verše pařížský (později ženevský) knihtiskař Robert E(s)tienne, a to ve vydání Vulgáty z roku 1555.
Jest litovati, že toto rozdělení na hlavy není na každém místě správné. Celistvý děj bývá někdy roztržen, jindy obsahuje jedna kapitola více logicky ohraničených a samostatných celků, verše souvislostí patřící ke kapitole předcházející jsou přiřazeny ke kapitole následující [2] a naopak. Totéž v míře ještě větší jest říci o rozdělení na verše. Již papež Sixtus V. se pokusil odstraniti tento nedostatek, avšak rozdělení toto bylo již tak zakořeněno, že jeho snaha nepronikla. My ve svém překladě ponecháváme sice toto rozdělení, označujeme kapitoly i verše obvyklým způsobem, ale rozdělujeme text dle logického zaokrouhlení na větší a menší oddíly a odstavce.
Když se uvádějí biblická místa, označuje se kapitola buď římskou číslicí, nebo arabskou s čárkou, a verše se označují číslicemi arabskými opatřenými tečkou. Na př. 1 Mojž 4, 1. znamená prvý verš čtvrté hlavy prvé knihy Mojžíšovy. Jindy označují se verše arabskými číslicemi o něco menšími, než jsou číslice znamenající hlavy, na př. 1 Mjž 41 anebo 41.
- ↑ Obsah knih není však přesně jednotný. Některé knihy Mojž. mají vedle částí dějepisných celé stati obsahu zákonodárného, jinde zase úryvky básnické, jako jest píseň Lamechova (1 Mojž 428n.), požehnání dvanácti patriarchů (1 Mojž 491—27) atd. Za to v knihách prorockých jsou celé kapitoly obsahu dějinného (na př. Is 36—39).
- ↑ Tak na př. k biblické zprávě o stvoření veškerenstva, vypravované v 1 Mojž 1, patří logicky též 21—3. Jiný příklad: 1 Mojž 11 10—26 dlužno odděliti jednak od 111—9, jednak od 1127—32.
