3I zemřel Elimelech, manžel Noemin, a ona zůstala se syny. 4Ti vzali si za manželky Moabky, z nichžto jedna slula Orfa, druhá pak Rut. Zůstali tam deset let. 5Oba však umřeli, Mahalon totiž i Chelion, a tak zůstala žena zbavená dvou dětí a manžela.
6I vstala, aby se navrátila s oběma svými snachami z Moabska do vlasti; slyšelať, že Hospodin shlédl na lid svůj a dal mu chleba.
Návrat z Moabska do Betlema. Rut vzácným vzorem příbuzenské lásky, oddanosti a věrnosti
(1, 7.—22.)
7Vyšla tedy z místa, kde jako host bydlila, s oběma snachami. Když byla již na cestě vracejíc se do Judska, 8pravila jim : „Jděte (každá) do domu matky své; Hospodin buď vám milostiv, jako jste
krevním příbuzným Boozovým (2, 3.) a měl v Betlémě, tedy v území Judovců, majetek, byl sám také příslušníkem kmene Judova. — No‘omí = Má sličnost, rozkoš, potěšení a pod. Tak asi říkala matka dítku, celujíc je, a název ten mu pak zůstal jakožto jméno vlastní. — „Machlón“ bývá vykládáno a překládáno: „Churavý“, Kiljón pak „Chřadnoucí“ nebo pod. Správno-li to odvozování, byla jim ona jména „Churavec“ a „Neduživec“ dána za živa a zůstala jim; možná, že měli také jiná jména, ale spisovatel nám tu podal ta, která přiléhala k jejich osudu. — Slují „Efratští“, ježto Betlem, jejich domovská obec, byl v „Efratě“. Srv. Gn 35, 16. 19; 48, 7; Mich 5, 2. — Moabsko, jeho náhorní rovina, zvaná Míšór, byla a je dosud velmi úrodná. Srv. Jos 13, 23. Dosud tam chodí chudí dělníci z Palestiny hledati obživy a také ji nalézají.
V. 4. Z 4, 10. vyplývá, že manželem Rutiným byl Mahalon, tedy důsledně mužem Orfiným byl Chelion. — „Rúth“ znamená nejspíše „Přítelka. — „‘Orpá“ — snad Vlasatá, Krasovláska a pod. — „vzali si manželky“ již prve, ještě za života otcova. — Manželství Israelitů s Moabkami platnými zákony (Ex 23, 28. 32; 34, 11. 16; Dt 7, 3.) nebylo sice výslovně zakázáno, odporovalo však ovšem jejich duchu, jehož asi rodina Elimelechova v rozháraných dobách soudcovských, kdy nejeden zákon v životě zachováván nebyl, nepostřehla. Byla to manželství z nouze, že totiž nemohli rodiče v cizině svým synům opatřiti Israelek, nemajíce ani potřebného snubného (Gn 24, 53.) ve vyhnanství. Ostatně příčina, proč byla ona smíšená manželství Israelitům zakázána, bylo nebezpečí, že by mohla žena svésti svého muže k modlářství. Nebezpečí mohlo však býti odvráceno tím, že Moabky přijaly náboženství israelské, a nadějí, že rodina brzy se vrátí domů, kde nebude nebezpečí, že by Moabky vodily své manžely z Betléma do vzdálených svatyň moabských.
V. 6 - Dokud žili synové Noemini, nalézala matka obživu u nich. Nyní, když zemřeli, nemohla cizinka v Moabsku hledati právem u nikoho výživu, měla však právo žádati jí u svého rodu, tedy v Betlémě. (Srv. Gn 38, 11.) Také ovdovělé bezdětné Moabky dle právních názorů tehdejších staly se zase příslušnicemi svých rodův, a tam mohly hledati živobytí. — „shlédl“ dosl. „navštívil“ v dobrém významu slova. (Srv. Gn 50, 24; Ex 4, 31; 1. Král 2, 21.)
V. 7 - Jméno místa (města nebo vsi), kde bydlila Noemi, není udáno, buď že ho spisovatel v prameni nenalezl, nebo se domníval, že na něm nezáleží, že tedy lze je vynechati. — Obě snachy, i kdyby nebyly zamýšlely Moabsko opustiti, byly by tchyni kus cesty doprovodily a prohlásily, že půjdou s ní, kamkoli půjde ona; tak totiž velel mrav Výchoďanů. Domníváme se však, že obě snachy s tchyní jdoucí měly upřímný úmysl jíti s ní až do Betléma a tam spolu s ní o život se sdíleti; slabší Orfa však podlehla radě Noemině a vrátila se domů, kdežto vytrvalá Rut nevzdala se svého záměru. Dlužno si tedy představiti, že ženy ty nesou (nebo vezou na oslu?) chudá svá zavazadla (všecek svůj majetek). (Hummelauer.)
V. 8. n. Noemi posílá své snachy tam, kde dle tehdejšího práva bylo bezdětné vdově po smrti mužově hledati výživu — otecký krb; dům ten tu nazván však matčiným, že dcery bývají bližší matce než otci a zůstávaly buď ve staně matčině, neho v oddílu společného stanu, vykázaném ženám (harem), tedy
