Stránka:Bible česká SZ I.djvu/6

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
Vstup.

„pramen a vše převyšující zdroj světla, který metá paprsky svého jasu do temnot lidského rozumu“?[1] Je to „Světlo ze Světla“, onen, jenž před úřadem mohl právem o sobě vyznati: „Já jsem se k tomu narodil a proto jsem přišel na svět, abych svědectví vydal pravdě.“[2]


Jak šťastni byli tehdy ti, jimž dopřáno bylo vyhřívati se na výsluní tohoto Světla, jak blaze bylo jim, když sama vtělená Pravda lidským jazykem všechny mraky pochybnosti zapuzovala, když božský Učitel všecky životní záhady neomylně s nejvyšší autoritou řešil, když nejspolehlivější Mistr duševní obzor do nekonečna rozšiřoval, nové pohledy otevíral… Jsme však my, kteří žijeme bezmála dvě tisíciletí po odchodu tohoto Pastýře, jenž pravdou sytil své ovce, jsme v nevýhodě proti jeho vrstevníkům, kteří byli uchváceni krásou, rozlitou na jeho rtech,[3] kteří tak byli uneseni jeho výmluvností, že v údivu volali: „Tak nikdy člověk nemluvil!?[4] Jest nám snad v tísnící bolesti a v hrozném zoufalství volati: „Ke komu půjdeme?“ „Kde najdeme slova věčného života?“[5] Nedostane se nám v odpověď k těmto slovům ani slabé ozvěny? Nikoliv! Nejvýš Moudrý se o nás postaral. Vztyčil na zeměkouli nebetyčný maják, jenž nepřetržitě metá bohaté proudy světelné pravdy do temnot, kterými se lidstvo béře, vztyčil nám nevyvratný sloup pravdy, který se nikdy nezhroutí.[6] Tímto sloupem a obrovským majákem jest — církev Kristova. Jí svěřil božský její Zakladatel poklady své pravdy a milosti; ona již téměř dvacet století jest neohroženou, nikdy nestárnoucí hlasatelkou Božích myšlenek, jest matkou, která již po dvě tisíciletí sytila milliardy a sytí milliony duší nebeskou pravdou. Než — odkud čerpá církev sama zlato těchto božských pravd? Ze dvou vzácných, bohatých pokladnic[7] — z ústního podání a z bible. Bibličtí spisovatelé nachytali veliké množství čistých, jasných paprsků, jednak těch, které oznamovaly příchod velikého Slunce, jednak těch, které z tohoto Světla sálaly po jeho příchodu, a uložili je do písmen, slov, vět a knih, jichž sbírku nazýváme Písmem svatým.


§ 2. Seznam biblických knih a zkratky, jimiž se v tomto překladě uvádějí.

Knihy Písma sv., které byly napsány před příchodem Kristovým, nazýváme biblickými knihami Starého zákona (S. Z.), knihy pak, které byly napsány po tomto příchodu, slují biblickými knihami Nového zákona (N. Z.).

  1. Sv Tomáš Aqu. v modlitbě: „Nevýslovný Bože…“
  2. Jan 1837.
  3. Ž 443.
  4. Jan 746. Srv Lk 429.
  5. Jan 668.
  6. Tim 315.
  7. Srv. IV. zasedání sněmu tridentského. (Dekret o kanonických písmech.)