Tato stránka nebyla zkontrolována
Poměr bible k vědám přírodním.
Skutečný rozpor jest ve jmenovaném případě nemožný, poněvadž jeden a týž Bůh, který jest hlavním původcem Písma sv., je též původcem lidského rozumu,[1] jakož i knihy přírody.[2] Bůh však nemůže si odporovati, mluví-li nadpřirozeně k člověku inspirací nebo jen přirozeně lidským rozumem; Bůh nemohl napsati do knihy přírody něco, co by stálo v přímém odporu s tím, co napsal anebo dal napsati v bibli.
Zdánlivé rozpory zavinují lidé, kteří buď překračují[3] meze svého oboru, v němž jsou kompetentními povolanými činiteli, anebo vydávají za jisté výsledky vědecké, co jest málo odůvodněnou domněnkou.[4]
§ 9. O poměru bible k vědám přírodním
dlužno[5] připomenouti:
- Bible poskytuje čtenářům předně a hlavně poučení náboženského, nemá však v úmyslu poučovati lidstvo o vědách přírodních.[6] Tu a tam některá zmínka v bibli o zjevech přírodních je tam jen proto a potud, že a pokud je toho třeba k podání pravdy náboženské; mluví tedy o těchto zjevech takořka mimochodem.
- K poučení náboženskému nebylo třeba, by inspirující Bůh svatopisce povznesl na stanovisko moderního přírodovědce, který líčí jevy přírodní, jak ve skutečnosti se odehrávají, užívaje při tom vědeckého názvosloví (terminologie). Pro účel bible stačilo, by svatopisec zůstal na stanovisku prostého lidového pozorovatele přírody. Líčí tedy její zjevy tak, jak působí na smysly, na zrak, sluch atd., a užívá při tom mluvy lidové.[7] Poněvadž na př. lidskému oku prostého pozo-
- ↑ „Mezi věrou a rozumem nemůže nikdy býti skutečný rozpor, ježto týž Bůh, který zjevuje tajemství a vlévá víru, dal (též) lidskému duchu světlo rozumu; Bůh však nemůže sebe sama popříti, aniž může pravda pravdě odporovati.“ Sněm vatikánský ve 3. zasedání v hl. 4. „o víře a rozumu“.
- ↑ Lev XIII. proto (n. u. m.) napomíná učenců: „Mějte věrně na paměti, že týž Bůh, který jest stvořitelem a ředitelem veškerenstva, jest i původcem Písem; nelze proto ničeho z přírody, ničeho z dějepisných památek uvésti, co by skutečně Písmu odporovalo.“
- ↑ „Žádný skutečný rozpor mezi bohoslovcem a přírodovědcem nenastane, pokud zůstane každý ve svých mezích, varujíce se dle napomenutí sv. Augustina, „bez důvodů něco tvrditi a vydávati věc neznámou za známou.“ Lev XIII. n. u. m. A opět: „Jestliže přírodovědečtí spisovatelé překročivše meze své nauky vrhli se na obor filosofie… bohoslovec ponechá jejich vyvrácení filosofům.“
- ↑ „Jest litovati, že jest mnoho těch, kdož bádají a na světlo vynášejí s velikou sice námahou starobylé památky národů, mravy, zřízení a svědectví podobných věcí, avšak velice často s tím úmyslem, aby nalezli skvrny bludů v posvátných knihách, že by pak jejich vážnost víc a více slábla a kolísala. Činí tak mnozí s myslí až příliš nepřátelskou a soudem ne dosti spravedlivým; důvěřují tak světským knihám a starobylým památkám, jako by v nich nemohlo býti skryto ani podezření omylu, knihám však Písma sv. jen na základě domnělého, zdánlivého, aniž řádně vyšetřeného omylu ihned stejné hodnověrnosti upírají.“ Lev XIII. n. u. m.
- ↑ Ujasnění tohoto poměru jest důležito, poněvadž někteří, „zneužívajíce svých přírodovědeckých vědomostí, prohledávají všestranně svaté knihy, aby odtud mohli spisovatelům vytýkati neznalost takovýchto věcí a spisy samé kárati“. Lev XIII. n. u. m.
- ↑ „Posvátní spisovatelé, či lépe Duch Boží, který jimi mluvil, nechtěl poučovati lidi o těchto věcech (totiž o vnitřním složení (podstatě) viditelných věcí), poněvadž by (takovéto poučení) nebylo nikterak přispívalo ke spasení.“ (Sv. Augustin.) Lev XIII. n. u. m.
- ↑ Svatopisci „spíše než by se přímo snažili zpytovati přírodu, popisují a vyličují věci samy někdy buď jakýmsi způsobem obrazným neb (tak) jak obecná mluva tehdy věc vyslovovala a podnes mnohých věcí v denním životě
