me náhlý soud a v republice totéž na zamezení podloudného vývozu. To jsou krajní prostředky represivní, které svědčí o nemohoucnosti vlády; ve spořádaném státu čelí se každému zlu prostředky preventivními. Užití prostředků represivních znamená již povážlivý stav pořádku ve státu a svědčí o tom, že vláda dotčenému zlu nevěnovala náležité pozornosti aneb že vládních svých povinností v tomto směru nedbala. My vidíme dále, že dosavadní vlády nevyřešily dosud správný náš poměr k Němcům. Pokud této palčivé otazky se týče, dlužno připomenouti toto: Není, doufám, nikoho mezi námi, kdo by nechtěl Němce, jakož i příslušníky ostatních národností naší republiky, pokládati za plnoprávné občany státní, předpokládajíc ovšem, že oni sami za státní občany našeho státu se pokládají a svými skutky to také osvědčují. My nebudeme dělati národnostní politiku ani německou, ani maďarskou v bývalé monarchii rakousko-uherské, ani nebudeme provozovati politiku odvety, t. j. nechceme a také nebudeme měřiti Němcům a Madarům tak, jak oni by nám byli měřili, kdyby byli světovou válku vyhráli. V nás smysl pro rovnoprávnost jest příliš vyvinut, než abychom teď tento smysl zapírali. Ale při veškerém smyslu pro rovnoprávnost národnostní a jazykovou nesmíme přehlížeti jednu dějinnou skutečnost, totiž tu, že prvotními nabyvateli a vlastními představiteli českého státu jsme my, národ český. Národ český založil v dávném středověku tento stát, vtiskl celému státnímu zřízení českého státu svůj zvláštní slovanský, český ráz, dějiny tohoto státu jsou v podstatě dějinami českého národa a samostatnost státu stála a padala s českým národem. Národ český to byl,
