parlamentní ihned byla nalezena náležitá náprava. V Anglii na př. má každé ministerstvo dva chefy: parlamentního a úřednického. Parlamentním chefem jest člen dočasné vlády, poslanec, který přichází a odchází s dotčenou vládou a přirozeně není vždycky odborníkem. Naproti tomu úřednický chef jest stálým představeným, který nemění se změnou vlády a musí býti odborníkem. Úloha pak obou jest tato: Parlamentní chef jest politik, který předpisuje podle politického složení vlá(???)ci, zastupuje je na venek, a odpovídá na interpelace vznesené v parlamentu proti němu. Úřednický chef není politik, postrádá pasivního práva volebního do parlamentu, jest to úředník, jehož úkolem jest říditi dotčené ministerstvo a ručiti za správný chod jeho. Takto tedy v Anglii institucí těchto úřednických chefů zlo neodbornictví jest uváděno na pravou míru. V jiných státech jsou to opět státní tajemníci, kteří vykonávají úkol takovýchto úřednických představených ministerstev. U nás, jak známo, zamýšlelo se se zřízením státních tajemníků něco podobného, ale tu zase politické stranictví uplatnilo svůj neblahý vliv, a i místa těchto tajemníků začala se obsazovati podle politického příslušenství nikoli podle způsobilosti, takže zlo neodbornictví se tím ještě zdvojnásobilo; konečně instituce státních tajemníků padla, ovšem na škodu věci, ačli by to byla místa pro úředníky-odborníky, jako jest tomu v jiných státech, a nikoli pro politiky.
U nás, jak vidno, není nikterak postaráno o to, aby zlo neodbornictví u ministrů bylo nějakým způsobem vyváženo. Rozdílení křesel ministerských děje se prostě tak, že každé
