sluší rozuměti tak, že inteligence nejde do řad dotčené strany. I to není přehlížeti, že se valné části naší inteligence hnusí politické štvanice a nízká úroveň našeho veřejného života. Avšak na druhé straně sluší vytknouti inteligenci, že jest málo čilá, ba mnohdy i dokonce líná, že nesnaží se mnohdy uplatniti ani tam, kde by se poměrně snadno mohla uplatniti, dále že jest dokonce i prodejná, že za kousek kariery bez rozmyslu mění politické přesvědčení, což zejména lze pozorovati nyní, kdy úřady se obsazují podle politického klíče. Nesluší sice přehlížeti, že podle správného názoru inteligence se neměří počtem absolvovaných škol, nýbrž v prvé řadě ušlechtilostí srdce a ducha, ale v lidu názor tento není běžný, nýbrž u něho inteligence znamená výši určitou školského vzdělání. A ježto nejširší vrstvy lidové nepřezírají tyto nepěkné zjevy u inteligence (podle jejich běžného pojetí), nelze se diviti, že inteligence (vůbec t. j. podle správného názoru) nemá u nich toho významu a vlivu, jak jest tomu u jiných národů. Lze celkem říci, že u nás v politických stranách inteligence nevládne, nýbrž jen slouží.
Úpadek autority státní má však svoje důvody také v představitelích vlády samotných, a to předem ve způsobu obsazování křesel ministerských.
Parlamentní povaha naší republiky přináší s sebou, že na úřady ministrů nedosazují se odborníci, nýbrž politikové. Tu pak zajisté ministrem může býti jmenován někdo, kdo nejen není odborníkem, nýbrž dotčenému oboru ani za mák nerozumí. To jest zjev ve státech s parlamentní soustavu celkem dosti běžný. Ale zajímavo jest, jak v jiných státech proti tomuto celkem nutnému zlu soustavy
