a tento jako Lvu mně hlavně připadá;
a ten je můj, že jesť nad všecky síla má;
a na tento kdo z vás mi tlapou se jen sehne,
ten mrtev k zemi lehne.“
3. Sýkora
Sýkorka v šíré moře spustila se.
I chlubila se,
že moře vyžehne.
Hned o tom po světě se pověsť rozlehne.
Strach cítil, kde kdo žil, tam v Neptunově říši.
Vše z lesů, dolin, výší,
zvěř, ptactvo ve stádech, se sbíhá ze všech stran,
jak bude hořeti as moře šírý stan.
Ba též, jak zaslechl tu pověsť okřídlenou,
lid labužný, ten vlezlý cizopas,
hned se lžicemi prý tam přibyl na pokvas.
by ochutnal z ryb jíchu zvláště připravenou.
že takto nájemník jí nedá na uctěnou
prý tajemníku v pachtu čas.
Tlum roste, každý záhy zázrak cítí,
a mlčky na moře zrak upíraje ždá;
jen zřídka někdo zašeptá:
„Již zakypí, již hned se vznítí.“
Však nic tu — moře nehoří.
Snad aspoň vře? i nevře v podmoří.
