Přeskočit na obsah

Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/57

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

A kterak ukončil se podnik vypínavý?
Aj s hanbou Sýkora šla po svých, uběhla!
Co nadělala vřavy —
a moře nesžehla. —
Zde k věci slůvko doložíme,
však netkneme se ničí osoby:
než dílo v konce dovodíme,
prv nechvalme se — chlouba nezdobí.


4. Osel

Když Perun, světa pán, byl vesmír ohledal,
a tvorů různých stvořil plémě,
též Osla uviděla země.
Než zdali schvalně tak, neb maje práce nával,
v tak pilnou chvíli Perun zanedbával,
a s péčí k dílu nesedal,
jak veverka, tak Osel vzešel drobně.
A sotva o něm někdo ví,
ač každému se v pýše vyrovnával.
I chtěl se veličiti zdobně —
než čím? vždyť pro vzrůst takový
je hanba na světě se plésti!
Náš Osel hrdopych hned Boha osloví,
a prosí, žádá za vzrůst větší.
„Smiluj se!“ žadoní; „jak možno mi to snésti?
Lev, Pardal, Slon je všude vážen, ctěn,