Přeskočit na obsah

Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/55

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

„můj slabý nesmí hlas se dotkuouť slunce lesku!
I rmoutím se a nyji v stesku,
že lyry Pindarovy nemám za úděl,
bych Alexandra pěl.“ —


2. Lev na lovu

Pes, Liška, Vlk, Lev čtvrtý sám
kdys v polích sousedili;
a ti se vám,
jak já to znám,
tak mezi sebou umluvili,
že loviť budou zároveň.
a co se naloví, vše děliť na roveň.
Již nevím, jak a čím; však Liška, chytré dráče,
kdes nejdřív chytne paroháče,
a pošle podílníkům vzkaz,
by dělit přišli tučný kvas.
Ten plen byl věru velevzácen!
I přišli, také Lev. Dráp vysouvuje z pracen
a obzíraje kolem spolku soudruhy
hned dělení se chápe,
řka: „Čtvero nás je do té výsluhy.“
a na čtyry hned díly kořisť rozesápe.
„A nyní dělme se! Kdo slyšíš, uvažuj!
Hle, tento díl je můj,
toť smlouvy výsada;