Tato stránka nebyla zkontrolována
1. Číž a Ježek
Rád maje klidné úvaly.
Číž plachý pro sebe si cvrkal na úsvitě,
ne proto, žádostiv že byl by pochvaly,
ne, pro nic, pěl si jen tak skrytě.
Tu v blesku, ve vší slávě své
hle, z moře slunce zářivé
se vznese —
s ním ejhle, rozlívá se život na světy,
a jemu v ústrety
sbor zvučných slavíků zní plesem v šírém lese.
Číž zmlkl. „Pověz mně,
ptal se ho Ježek posměšně;
proč zamlkl jsi němě?“
— „Protože takový hlas, brachu, není ve mně,
bych důstojně se k slunci ozýval;“
hlas v slzách se mu rozplýval —
