Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/45

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


I číhal lovec opodál,
a vida, že je čas, jde na hosti své s vaky.
A ti? chtí honem dál,
však nedostal se z pletiv, kde byl jaký:
pak sebrali je jako raky.


21. Medvěd a Poustevník.

Ač v nouzi úslužnosť nám bývá velmi draha,
ne každý však ji umí vzdávati;
Bůh nedej s hlupákem se svázati,
neb hlupák úslužný je škodlivější vraha.
Žil člověk nějaký, v tom božím světě sám.
kdes na samotě, v drahné města dáli.
Ten život poustevný ať chválí si kdo chválí,
ne každý schopen jest, by zvykl samotám.
Strasť, radost děliti — ó sladké potěšení!
Kdos namítne: „Což luh a háj a pažiť vábná,
pahrbky, potůčky a mechu pleť hedvábná?“ —
Ó krásny — marno pření!
a přec si zasteskneš, s kým mluviti-li není.
Tak poustevníku tomuto
též bylo na samotě kormutno.
Jde do lesa, kdes hledat sousedův,
by s někým vešel do známosti.
Však lesy koho hostí
krom vlkův a krom medvědův?