Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/44

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


po součí na stromě a po větvích,
a na ptáčníka kradmo pohlížela,
an po trávě se válel v sítěch svých.
I mrknou na sebe a šťuchají se lehce,
a všechny, jedna druhé šepce:
„I hleďmež toho hrdiny!
vždyť konce nemají ty jeho kutiny:
tu překlopí se,
tu rozhodí se,
tu v klubka sloh
tak setočí se,
že neviděti ruk ni noh.
Myť ve všem mistrné jsme žínky,
však kousků těchto vtip nám ještě nebyl znám.
Sestřinky krasotinky!
jim přiučiť se bude dobře nám.
Už, zdá se, pobavil se dost a náležitě,
snad odejde, my do toho se hned…“
Hle, vskutku odešel a zůstavil jim sítě.
„Nu tak,“ zní jejich hlas; již pokusme se!
je škoda času, chutě vpřed!“
A krasotinky Šly. Pro vzácné hosti
tam dole rozestláno sítí dosti.
I začnou přemety a skoky v bujném plese
a válení a balení se všude,
v to křik a vřesk. Oj, veselo, jen což!
Však na rozum si vlož,
jak zle jim ze sítí se bráti bude.